Máj
„Byl pozdní večer,
první máj,
večerní máj byl lásky čas,
hrdliččin zval ku lásce hlas
kde borový zaváněl háj... no spíš dubový.“ poznamenala jsem sarkasticky, ale četla jsem dál. Seděli jsme s Edwardem na balkóně v jejich domě a on mě nutil přdčítat si z jakési pochybné knížky...Máj...prý výtečné poetické dílo Karla Hynka Máchy z nějaké prťavé země, jejíž jméno jsem už pustila z hlavy. Při té myšlence jsem se musela ušklíbnout. Vzápětí jsem taky málem rozmačkala stránky při pomyšlení na argumenty, kterými mě Edward k tomuhle donutil. Slíbil mi jako odměnu, že mi dá víc než obvykle... Jistě, jeho polibky bych se nenechala ujít, ale nemusela bych se kvůli nim prodírat hustou džunglí nezáživných slov. Grrrrr.
„Hynku! Viléme! Jarmilo!“... Zajímalo by mě kdo vymyslel takhle trhlý jména...Hynek...Vilém...Co to je? Zaklapla jsem tu pitomou knížku a odhodlaně jsem pohlédla na Edwarda. Tvářil se dost samolibě, šťastný, že mě přemluvil k pro něj tak výhodné výměně. Umínila jsem si, že z něj stůj co stůj vymámím odměnu, kterou chci. Edward zdvihl své dokonalé obočí.
„No tak Edwarde!“ začala jsem znovu dyndat. Obtočila jsem mu paže kolem krku a marně se pokusila přitáhnout si ho blíž k sobě.
„Tohle už jsme probrali Bello. Nehodlám ti ublížit“ zamračil se na mě.
„Ne, to teda neprobrali. To není žádný rozumný důvod, protože je to hloupost. Vymysli jiný! Vždyť i v té pitomé knížce je o lásce. Edwarde, prosím!“ Přitiskla jsem se k němu a udělala ty nejsvůdnější a nejprosebnější oči, jaké jsem uměla.
„A co když otěhotníš? Zničilo by tě to i kdybych tě nezabil. To bys chtěla?“ pokračoval, ale já věděla, že už je nalomený.
„Existuje antikoncepce ty ignorante.“ protočila jsem oči. „Ale stejně je to jedno ne? Mezi člověkem a upírem je stejný rozdíl jako mezi hřebcem a valachem.“ Edward nechápavě vytřeštil oči.
„Coo?“
„No hřebec a valach...“ zase jsem zrudla, ale pak jsem začala klidně vystvětlovat.
„Hele, jak bych to jen... zkrátka valach to dělat může, ale nic z toho není, ale hřebec prostě musí.“ Edward ztuhl, ale pak začal pomalu povolovat. Pověsila jsem se mu kolem krku a prosebně mrkala.
„Bello...“ šeptl nešťastně, ale pak se na jeho tváři objevil tak dychtivý výraz, jaký jsem ještě v životě neviděla. Sevřel mě v náručí a než jsem se stačila nadát, byli jsme v jeho pokoji.
Emmet:
Šíleně jsem se nudil. Moje láska, Rosie, byla už přes hodinu v koupelně a ještě nehodlala vylézt. Zatímco jsem si hledal nějakou zábavu, zaposlouchal jsem se do zvuků v domě, hledajíc nějaký podnět. Nahoře se Bella snažila přesvědčit Edwarda, aby se spolu vyspali. To bylo něco pro mě. Pomalu jsem se plížil k balkónu kde stáli. Zrovna jsem se dostal za dveře Edwardova pokoje, když právě podlehl Belliným prosbám. Vrhl se sní na pohovku, protože postel neměl. Zatímco ji zahrnoval polibky, mě se začal v hlavě rýsovat ďábelsky úžasný nápad. Trochu svému drahému bratříčkovi pocuchám nervy, ale co, aspoň se se mnou pořádně popere, a ne nějaké hrátky. Musel jsem se uchichtnout a pak jsem ze všech sil co nejhlasitěji myslel na všechny nějvětší trapasy, zvlášť Edwardovi, na které jsem si vzpomněl.
Odpověď přišla okamžitě v podobě temného zavrčení. Slyšel jsem jak sebou Edward trhl a pak tlumeně zaklel. Chvíli se ještě pokoušel mě ignorovat, ale pak jsem podle nepříčetného řeku poznal, že moje ´rušička´ zafungovala skvěle. Edwardovi to nešlo.
V momentě jsem svůj žertík rozvinul. On to slyšel, ale než mi v tom stačil zabránit, vtrhl jsem do pokoje. Nahá Bella leknutím vykřikla.
„Jejda, pardón!“ pobaveně jsem protahoval každé slovo. „Ale, ale Eddie. Tobě to nějak nejde... To je mi tááák líto! Možná bys měl zkusit viagru;“ spiklenecky jsem na něj mrkl „ a zatím, co bys řekl tomu, kdybych ti názorně předvedl, jak to dělá mistr?“ Nečekal jsem na odpověď a odstrčil jsem ho od Belly a lehl si vedle ní. Ani moc neprotestovala. Nejdřív byla trochu vykulená, ale pak se začala taky pochechtávat. Zamával jsem na Edwarda a nechal ho polonahého zírat.
Edward:
Stál jsem jako socha mezi dveřmi, neschopný pohybu a jen jsem němě zíral; tak dokonale jsem byl překvapený. Rose se sem přihnala o chviličku později. Už jsem čekal na nejhorší, ale všeničící záchvat vzteku se nekonat. Sevřela sice pěsti a v očích se jí zuřivě zablýsklo, přesto nevběhla dovnitř jak jsem očekával, nýbrž mě vystrčila ven, práskla dveřmi a bez jediného slova, nebo srozumitelné myšlenky v hlavě chytla za ruku a táhla někam... do jejího a Emmetova pokoje. Zase za námi zabochla dveře a stoupla si proti mě. V tu chvíli jsem ani nepotřeboval vidět jí do hlavy, abych věděl na co myslí – na co myslíme oba.
„Pomstíme se jim!“ vyhrkli jsme naráz... a přešli hned k věci.
Rosalie:
Edward mě trochu nesměle pohladil po tváři a já ho rukama objala kolem krku. Bylo to zvláštní, protože jsme vždycky jeden druhého považovali za bratra a sestru a nikdy ne jako na partnera. Jenže teď jsme museli Belle a Emmetovi oplatit stejnou mincí. Svůdně jsem na Edwarda zamrkala a přitáhla se blíž k němu. On mi zajel rukama do vlasů, načež jsme se zprvu ostýchavě, ale ke konci už docela vášnicě políbili. Nejdřív mi to přišlo trochu zvláštní, ale pak jsem přestala přemýšlet nad tím, s jazykem koho si hraju a trochu jsme to rozjeli. Aniž bychom se přestali líbat, přesunuli jsme se k posteli. Cítila jsem, jak si Edward pohrává s provázky na mé halence. V momentě byla dole, tak jsem se pustila do rozepínání jeho košile, ale v půlce mě to přestalo bavit a tak jsem ji z něj jednoduše strhla. Edward se na sekundu pokochal mým polonahým tělem a potom se vrhl na rozepínání mých kalhot. Nechala jsem ho aby je ze mě strhl a pak jsem na něj skočila. Povalila jsem ho na postel a klekla si na něj.
„Na tuhle noc nikdy nezapomeneš.“ slíbila jsem mu a s ďábelským jiskřením jsem mu svlékla kalhoty.
Emmet:
Potom co se můj miláček Rosie naštvala mě sranda celkem přešla, ale už to dokončím ať to stojí, co to stojí. Navíc; přece se před Bellou neshodím. Když jsem ještě zdola narozdíl od Belly uslyšel jak se ti dva na sebe vrhli, zmocnila se mě zuřivost a nová chuť k činu a strhl jsem ze sebe šaty.
Nejdříve pohledem a pak i rukama jsem přejel Bellino nahé tělo. Zkoušel jsem ji něžně laskat a pak jsem ji začal zlíbávat. Po krátké předehře jsem už znal Bellu do úplných detailů, myslím, že ještě mnohem lépe než Edward. Přisál jsem svoje rty k jejím, přetočil jsem se nad ni a pustil jsem se do akce. Tohle bude nejdivnější noc mé existence... a možná nejlepší.
* * *
Někdy okolo půlnoci jsme si , už všichni čtyři v euforické náladě, totálně zblblí, prohodili partnerky a konečně si užili s tím pravým.
* * *
Bella:
S jekotem jsem vyrazila z koupelny. V obýváku kde byl Edward, Rose a Emmet jsem se zhroutila na podlahu. Zděšeně jsem kolem sebe mávala pozitivním těhotenským testem.
„No tak asi nebudeš valach...“ vyrazila jsem ze sebe. Edward s Emmetem se po sobě podívali a pak zároveň vyhrkli:
„Ale kdo je otec?“
