Tíha zimních dní

Zase je mi jednou těžko, jako už dlouho nebylo. Však jsem se vypsala do jiné básničky, ale ještě nemá konec, takže ji sem nedávám. Zima s tím vším nemá nic společného. Vždyť už je pryč. Tohle jsem napsala už před nějakým časem, jen jsem nějak nenašla čas to sem hodit.

 

Už dávno jsem zapomněla,

jak upřímný smích zní,

nedokážu ze sebe setřepat

tíhu a zlo temných, zimních dní.

 

Marně doufám v tu chvíli,

kdy se slunce z mraků vynoří,

po tváři zlatavé paprsky mě pohladí,

rozpínající se prázdnotu a beznaděj pokoří.

 

Je snad správné si stěžovat,

když pádný důvod není?

Jenže tohle živoření, strach, bolest a žal,

to mě v živoucí mrtvolu mění.