Sama
Hey, tohle zcela vyjímečně NENÍ podle mé nálady. Právě naopak. Jsem happy. Tohle mě jenom napadlo. Nevím jak. Prostě napadlo. Představuju si u toho takovou neveselou melodii...
Stýskám si, jsem sama
jak v poli třešeň planá,
jsem holka mladá,
co nikam nezapadá
a sny z tužeb si spřádá.
Tvář jahodově sladká,
opálená kůže hladká
ne dlouhá, ne krátká,
chůze na podpatcích mírně vratká
cigareta v koutků úst se zkracuje
a vzteklej smutek mnou lomcuje.
Ač obklopena lidmi,
cítím se tak sama,
když naproti na ulici jde nevýrazná, černá dáma,
horečně přemýšlím, zda nejsem to já,
ta holka osamělá mezi mořem lidí,
kteří mě nejspíš nevidí.
Mám práci stejnou jako jiný,
po večerech navštěvuju sklípky vinný
a taky noční bary, diska a kasina,
jenže stejně lampa doma mi zhasíná,
když se vracím sama,
jak nějaká stará panna.
Vyrážím na akce jak se mi zachce,
Snažím se mluvit, pít, usmívat se,
a přesto jako duch bych byla,
jako bych v jiným světě žila
a mezi lidi nepatřila.
Přátelé, moji osobní andělé,
se vypařili jako voda z řek,
s nima zmizely hádky, vztek,
ale taky všechno krásný,
dny jasný zakryla mlha a dým,
a já osamělá marně sním.
A přitom vím, že tak už to zůstane,
zázrak se nestane,
sama budu žít, spát, sedávat u stolu,
a až si pro mě zubatá přijde,
po několika týdnech najdou sousedi mou hnijící mrtvolu.
