Dream
Kůň, to je ten tvor,
s nímž mizí žal,
tvor, po jehož boku
chci prchat v dál.
Když zadívám se do jeho jantarových očí,
sic jiskřička naděje na mne přeskočí,
stále v srdci zmatek cítím,
před námi dvě cesty – jedna porostlá kvítím?
Nechci být jeho majitel,
ni věznitel či trýznitel,
Kéž nikdy nemít žádnou starost,
jen vidět jeho čirou radost.
Chci udržet naši svornost,
bojím se, ale.. dám mu volnost
V hloubi duše hlodá strach,
brzy se ale mění v prach.
Kráčím s koněm jako přítel,
krajem luk, za šumu křídel,
- s důvěrou bok po boku,
stromy lehce šustí do kroku.
Bez strachu, beze spěchu,
spočíváme v lese v mechu.
Procházíme spolu svět,
leckdo nám může závidět.
Sníme o životě, který můžeme mít,
o krajích, které si přejem navštívit..
Na pláži skopičiny tropit,
v písku nechávat otisky kopyt.
Za zimních večerů jeden druhého hřát
a pochybnosti pohřbívat.
V pouštním větru budou vlasy vlát..
Když za kamenem budem spát,
šakalové začnou vít,
my v srdcích strach náhle mít..
Roky se budou přelévat,
déšť zahrady zalévat,
a naše hlavy máčet,
budeme stárnoucí oči k obzoru stáčet.
A až nám smrt uleví,
my poběžíme po nebi.
