9.kapitola: „Jimmy?!“
Sundance měla pocit, že by se s ním v té tmavé ulici dokázala líbat klidně navěky a on na tom byl hodně podobně, ale čím déle byla tak šíleně blízko jeho zubům, tím víc jeho tělo volalo po její krvi. Nakonec se prostě strašně neochotně odtáhl a s šibalským úsměvem ji znova vzal do náruče. „Spokojená?“
„Jo,“ odpověděla krátce. Mlčky pokračovali k jejímu bytu. Nepotřebovali slova, stačilo, že byli spolu.
„Nepronesu se?“ zeptala se zvědavě, když na něm nezpozorovala žádné známky námahy.
„Ne, jsi lehká jako pírko.“
„Pírko většinou neváží padesát pět kilo.“
„Jo, a taky k tomu neměří skoro sto sedmdesát, že?“
„Jestli ti vadí jak vypadám – “ rozjela se zase Sundance.
„Tak?“
„Tak jsem v háji,“ zamumlala.
Jimmy se uchechtl. „Jen mi dělá starosti jak jsi bledá a vyhublá. Samozřejmě, kdybych tě měl porovnávat s lidmi z koncentráků – au!“ vyjekl, když mu dala pohlavek.
To už byli u Sundance před domem. „Mám tě zanést až dovnitř, nebo si tam dojdeš?“
„Nerada bych ti způsobila zdravotní potíže, takže díky, dojdu si tam. Ale.. nechtěl bys k nám na chvilku zajít?“
„Rád bych, ale…“
„Zase ale! Pořád nějaké ale! Jestli se mi teď chystáš říct něco typu nevím jestli tě vůbec ještě někdy uvidím, tak si to nech! Protože už mě to štve. Takže teď půjdeš k nám, a zítra odpoledne si dáme sraz před nemocnicí, protože jsem slíbila Jenn, že tě přivedu. Jasné?“
„Nějak ses rozjela,“ konstatoval Jimmy s úsměvem.
„Tak uděláš to?“ ptala se už klidným hlasem; zaznívala z něj tichá prosba.
„Ano. Takže vzhůru do nefunkčního výtahu,“ zavelel Jimmy a chytil ji za ruku.
Sundance ho pustila až okolo jedenácté. Když se s ním loučila, nezapomněla mu připomenout, aby zítra určitě přišel. „Neboj se,“ pohladil ji po tváři a chystal se odejít.
„A pusa na dobrou noc nebude?“ nasadila zklamaný obličej.
„Ne,“ odvětil po krátkém zaváhání a než mohla začít vyjednávat, zmizel na schodech.
„Tss,“ sykla naštvaně a práskla dveřmi od bytu.
Tu noc se jí zdál krásný sen o tom, jak jsou společně s Jimmym na vyjížďce. Ona jela na Ceris a on na koni, kterého neznala. Zastavili se u jezera a společně plavili koně. Jenže potom se tam přiřítila obrovská zmutovaná housenka, která křičela cosi o Černobylu…
Když se Sundance v pondělí ráno vzbudila, absolutně nedokázala pochopit, jak se jí mohlo zdát o takové hlouposti. Co by dělala zmutovaná housenka z Černobylu v Anglii? Nebo spíš, proč se jí vůbec zdá o takových kravinách?
Nakonec nad tím přestala přemýšlet, protože jí za necelou hodinku začínala přednáška, a opravdu nechtěla přijít pozdě. Dochvilnost jí ale stejně byla k ničemu, poněvadž jejich přednášející zavolal s půlhodinovým zpožděním, že onemocněl a nedorazí, záskok se už nestihl domluvit, takže si přednášku nahradí v sobotu. Studenti mručeli, ale nezbývalo jim než odejít a dopřát si den volna.
Sundance okamžitě vyrazila ke koním. Dorazila ke stáji celá natěšená, že bude mít půl dne k dobru s Ceris. Vlítla dovnitř a běžela k Cerisčinu boxu. „Ahój, ty moje malááááá –“ protáhla svou větu ve výkřik, když se přerazila o něčí nohu.
„Ježíši, žiješ?“ vykoukla z boxu Mirina hlava.
„Nejsem Ježíš a nežiju, alespoň moje koleno to tvrdí,“ postěžovala si Sundance a sbírala se ze země. Pak zůstala v němém úžase zírat na rozcuchané vlasy své kamarádky, hojně pokryté slámou, že skoro nebyla vidět jejich původní barva. „Eee?“
Miri zčervenala a beze slova vysvětlení zalezla do boxu, aby na ni nebylo vidět. Sundance slyšela rozepínání (nebo snad zapínání?) spacáku a potom nakoukla dovnitř. Naskytl se jí zajímavý pohled.
Její přítelkyně se zrovna pokoušela narvat do kalhot, současně s nimi si však házela do nohavic i kupku slámy a moc se jí nedařilo je zapnout. Neměla boty ani ponožky, a na vršku jen červenou podprsenku, dost zvláštně zapnutou. Na podlaze boxu si v hromadě slámy hověl Peter, zabalený ve spacáku, v obličeji stejně rudý jako jeho holka.
Sundance vydala zvuk, jako když dusíte psa v mikrovlnce, a s příšerný záchvatem smíchu se svalila do uličky.
„C-co jste tady – dě- dělali?“ vyrazila ze sebe a přestala si dělat starosti o svoje kalhoty, které už byly beztak špinavé.
„Meg mě poprosila, abych hlídala koně, páč jela okouknout nějakého hřebce,“ pípla Miri.
Sundance se zvedla z podlahy a tlemila se jako měsíček. „Peter měl taky hlídat koně?“
„Když jí tady bylo smutno, tak jsem přišel…“
„A teď ty koně hlídáte společně, že. Příhodnější místo než ve stáji jste si vybrat nemohli.“ Zavrtěla hlavou. „Až se oblečete, mohli byste mi jít pomoc aspoň hodit koně do výběhů a vykydat boxy, nebo se tu po sobě hodláte plazit celý den?“
„Hnedka přijdem,“ vyhrkli současně.
Sundance zamířila k šatnám a pokoušela se neposlouchat zvuky, které se začaly ozývat hnedka jak vešla za roh. Byla překvapená, když se ti dva téměř okamžitě dostavili, a to dokonce úplně oblečení.
Peterovi svěřily vožení koleček a jenom mu nakládaly, takže za hodinku měkly vykydanou celou stáj a už zbývalo jen podestlat. Při nakládání slámy v seníku se najednou Miri zeptala:
„Co ten tvůj dárce?“
Sundance začala drtit vidle. „Odjel.“
„Škoda,“ povzdechla si Miri. „Jsem myslela, že bysme mohli zajít na dvojitý rande.“
„Kdy?“
„Stejně je to jedno, když odjel..“
„Kdo říká že nikoho nemám?“ opáčila Sundance.
„Cooože?“ bodla se Miri omylem do nohy, jak byla ohromená. „Ty sis našla borca?“
„Noo…“
„Koho? Jakej je?Proč jsi mi nic neřekla? Jak dlouho jste spolu?“
„Zpomal trochu!“ brzdila ji Sundance. „Nic jsem ti neřekla, protože jsme se neviděly a volat kvůli takové prkotině se mi fakt nechtělo.“
„Prkotině?“ dloubla ji násadou vidlí do žeber. „V tvým případě je to snad zázrak. Ne že bys nebyla hezká, právě naopak, ale co si pamatuju, tak jsi každýho poslala hnedka do háje, vlastně ještě dřív, než vůbec něco začalo..“
„Steve není jako oni.“
„No tak povídej, přeháněj! Jak jste se vůbec seznámili, kolikrát jste se už líbali, spali jste spolu, kam spolu chodíte, kde bydlí, kolik mu je, jak vypadá –?“
„Mlč už prosímtě!“ přerušila ji Sundance a předstírala zděšení, ani ne moc hrané. „Já na takovýhle řeči moc nejsem, vždyť mě znáš. Však.. jestli jsi to předtím myslela vážně, tak někam vyrazíme, ne?“
Miri jí skočila kolem krku. „Já tě fakt miluju!“
„A co já?“ chytil se Peter, který právě přišel pro novou dávku podestýlky, za srdce.
„Ty tu budeš muset nějak překousnout,“ vyplázla na něj Sundance jazyk.
„Hej, neperte se o mě, a radši se domluvme, kdy máme společně čas!“
„Klidně dneska,“ řekla Sundance.
„Trochu víc nechápu o co jde?“ přebíhal Peter pohledem z jedné na druhou a čekal na vysvětlení.
„Jdeme na dvojitý rande, miláčku. Máš dneska čas?“
„Jo.“
„Takže si to Sun domluv s tím tvým a jestli bude moct, tak dneska o půl desáté u Zhulenýho poníka, bereš?“
„Hráblo ti? Odtamtud už nevylezem, a pokud ano, tak totálně sjetí,“ zaťukala si Sundance na čelo.
„No, to ale neva, ne?“ uchechtla se Miri a vydala se podestlat pár posledních boxů.
* * *
Jakmile Sundance v jedenáct Jimmyho propustila, rychle se vrátil pro tělo Rafaela, ale místo aby ho odnesl do podzemí, neudržel se a prvně ho nakouskoval; poté se s igelitovým pytlem vydal Londýnem a ty kousky házel do stok, o nichž věděl že v nich žijí kolonie krys. Jeden hlásek mu sice našeptával, aby si s takovým člověkem nedělal tolik práce, ale touha po tom, aby jeho tělo nespočívalo v zemi, nebo alespoň na jednom místě, byla silnější. Když dokončil poslední okruh, odhodil pytel do popelnice a vydal se lov. Věděl, že dneska v noci bude muset zabít nejméně dva lidi, aby nějak přežil zítřek. Zoufale se na to netěšil, ale rozhodl se, že si krvavé hody odbude co nejrychleji a tak se stavil v jedné továrničce na látky. Těla odnesl do podzemí a nechal je prázdné chodbě.
Kdyby nemusel jít zítra se Sundance do nemocnice… jenže musel. Teda nemusel, ale chtěl být s ní. Ona by nechápala, že tam prostě nemůže jít, protože se v té budově drží naňahňaných několik set litrů krve a on je jen krvelačná příšera… ačkoli se tomu bránil, při představě že bude procházet kolem tolika nic netušících lidí se mu začaly slíhat sliny. Vylezl tedy ještě jednou z podzemí a ulovil dalšího člověka, protože kdyby se zítra neovládl, byl by v loji.
Starosti mu také dělalo samotné setkání s Jenn. Bude muset lhát jako když tiskne, a Sundancina teta vždy bývala velmi vnímavá, ještě víc než její neteř. Snad ji přesvědčí.
Dopoledne se poflakoval po městě a hledal Carmillu, aby jí řekl kam jde. Neviděl ji už celých čtyřiadvacet hodin, takže cítil povinnost se jí jít přihlásit. Avšak jako by se po ní slehla zem, nikde ji nenašel, ani na chvilku nezachytil její stopu.
Přemítal, zda se odváží jít k ní do pokoje a prozkoumat ten akvamarín, aby zjistil, zdali je to ten, o němž mluvil Charles, ale upustil od toho nápadu, neboť tušil že by si akorát způsobil polízanici.
Čas ubíhal děsivou rychlostí, nebo mu to tak spíš připadalo. Jako vždycky, když se něčeho bojíme a chceme to oddálit, tak to přijde ani si nevšimneme jak rychle. Sice se těšil, až zase uvidí Sundance, ale strach byl větší. Pokud se na někoho v nemocnici vrhne a zakousne ho, tak všechno bylo zbytečné….
Dokážu to, přesvědčoval sám sebe, když mířil k nemocnici. Kvůli ní to dokážu.
Zastavil se trochu stranou od vchodu a vyčkával její příchod.
Sundance měla nepatrné zpoždění, protože Miri zavolala Alexovi, aby ji odvezl, ale ten musel v poslední chvíli odjet na pohotovost se svým malým synkem, takže musela jet autobusem, který díkybohu ve všední dny jezdil každou půlhodinku, ale i tak už ztracený čas nedohnala.
Když viděla, že tam Jimmy skutečně čeká, rozzářila se jako sluníčko a rozběhla se k němu.
„Tak jak bylo u koní?“ zeptal se na uvítanou.
„Jak víš, že jsem byla u koní?“
„Neodolatelně voníš hnojem,“ uculoval se.
„Báječně. Někdy tam se mnou musíš jít. Promiň mi to zdržení, byly potíže s odvozem.. ehm, moje kamarádka mi poručila, bych tě na dnešek večer pozvala ke Zhulenýmu poníkovi… šel bys?“
Jimmy zaváhal. Šel by rád, kdyby byl člověk. Což ale nebyl. Nemá si co užívat lidských radovánek, je upír, noční tvor. Jít někam do hospody… Ale proč by vlastně nešel? Copak být upírem zanmená omezení svobody? „Jasně, rád. V kolik tě mám vyzvednout?“
„Takže půjdeš? To je super!“ skočila mu Sundance kolem krku, což jí hned vzápětí připomnělo Miri dneska ráno. „Tak půjdeme dovnitř, ne?“
„Jasně,“ souhlasil Jimmy a snažil se, aby v jeho hlase nebyla znát žádná nervozita. Sundance si všimla, že je najednou nějaký nervózní, ale nedala to na sobě znát a chytla ho za ruku. „Jenn už konečně přemístili, teď je ve druhým patře. Už by ani nemusela být na kapačkách a podle doktorů se nová tkáň uchycuje dobře.“ Vlekla ho chodbami a on nakonec zjistil, že to nebude tak hrozné jak myslel. Pokud před něj nepostaví člověka s podřezanými žílami, mohlo by to být celkem v pohodě.
Sundance před Jenniným pokojem zastavila a Jimmy si nemohl nevšimnout, jak se jí zablesklo v očích. Jako kdyby snad očekávala….
„Co to -“ začal, ale ona rychle odvrátila pohled a vlítla do pokoje.
„Jenny! Ahoj, jak je?“ objala Sundance svou tetu, která seděla na okraji postele. Ta ji nadšeně poplácala po zádech, ale potom jí paže ztuhly, stejně jako úsměv. Sundance od ní kus odstoupila a s mírným spokojeným pokývnutím sledovala její ohromený výraz.
„Jimmy,“ zašeptala Jenn. „Jak je tohle možné? Myslela jse…všichni říkali…jak ses..kde..?“
V pokoji zavládlo chvilkové ticho.
Sundance k němu přistoupila, když viděla že k tomu nic nehodlá říct. „Tohle je Steve, to není Jimmy. Taky jsem si to myslela, když jsem ho poprvé viděla.“
„Ale… no, vlastně ano. Jimmy by byl starší. Jistě. Já jen…“ podezřívavě si ho měřila, nechtěla věřit, že není ten za koho se vydává.
Jimmymu konečně ruply nervy. Šel sem kvůli ní, ale ona ho jen vystavuje jako pouťovou krysu. „Tohle myslím stačilo,“ řekl Sundance příkře. „Děkuji za příjemnou exkurzi po nemocnici.“ A prudce vyrazil z pokoje. Nebyl přímo naštvaný, jen smutný. Myslel, že aspoň řekla Jenn kdo přijde ale ne, ona si musela vyzkoušet, jestli ji taky bude považovat za zmizelého člověka. Ta zrada ho bolela.
„Steve!“ vyřítila se za ním Sundance. „Počkej!“
Dělal, jako že ji neslyší a zrychlil.
Nemohl ale běžet po upírsku, takže ho Sundance dostihla a chytla za rameno. „Počkej, prosím.“
„Co chceš?“
„Omluvit se. Byla to blbost. Nezlob se, prosím,“ žadonila pohledem, že by se i ocel roztekla.
„Dneska večer jsi plánovala to samé?“
„Ne! tohle byla jen…zkouška. Pořád si nejsem jistá… to je jedno. Už se nikdy nebudu na nic ptát, ano? Nebudu chtít vědět kde bydlíš, kdo jsi..ale prosím, nezlob se!“
Jimmy se jí dlouho díval do očí a potom řekl: „Copak bych se na tebe dokázal dlouho zlobit?“
Nesmírně se jí ulevilo. „Takže ten večer platí?“
„Jistě. V devět buď nachystaná.“
„Miluju tě!“
„Já tebe taky, ovšem podle mého jsme si na vyznání lásky mohli najít lepší místo, než je nemocnice.“
Každý se rozešli svou cestou, zejména proto, že Sundance zavolala Amy – pan profesor nakonec do školy přišel, jenom přesunul přednášku na odpoledne. Takže si poslechla nudné téma, které stejně už trochu znala a odešla do pizzerie na večerní brigádu.
O půl deváté odevzdala pracovní mundůr a vrátila se domů. Vůbec netušila, co si na sebe má oblíct, tak zkusila obyčejné rifle s černým tričkem na ramínka a tmavě fialovou mikinu. Vlasy si nechala jako vždy rozpuštěné a líčení taky moc nedala, nikdy ji to nebavilo.
Polekaně sebou cukla, když přesně ve 21:00 zatroubilo u nich před domem auto. Zvědavě sešla dolů a ohromeně se opřela o vstupní dveře, protože Jimmy právě vyskočil z úžasného sporťáku jedovatě zelené barvy a šel jí naproti.
„Kdes to vzal?“ zírala pořád jako ve snu na auto, přemítajíc, jestli to není náhodou fatamorgána.
„V autoprodejně,“ pokrčil rameny a otevřel jí dvířka. „Nastup si, Suny.“
Nadšeně se uvelebila na sedadle a dávala dobrý pozor, aby nezašpinila bílé potahy. „Co to je za auto?“ ptala se, když Jimmy vyrazil plynulou sedmdesátkou na jih.
„Ferrari, 430 GT California. Líbí?“
„Hodně slabá slova. Je suprový!“
„Někdy tě vezmu na pořádnou jízdu po dálnici,“ slíbil. „Je krutě rychlý.“
„Tak na tohle pozvání nezapomenu.“
„Však ho taky hodlám splnit.“ Už k tomu ale nikdy neměl dostat příležitost….
U Zhuleného králíka byli s předstihem, přestože jel Jimmy spořádaně podle dopravních předpisů. Což byl celkem výkon, protože řídil auto první den – Carmilla mu helfla, konečně se mu ji totiž podařilo najít, opatřila bleskově falešný řidičák a naučila ho řídit. Auto mu půjčila svoje.
„Myslím, že Miri s Peterem už tam stejně budou, zarezervovali nám stůl,“ řekla Sundance s očima upřenýma za hospodu. „Tam bude ale čistej vzduch.“
„To přežiješ,“ vzal ji Jimmy za ruku a vešli dovnitř.
Sundance měla pravdu – oba její přátelé už tam byli a zrovna se líbali, kdy jim poklepala na ramena. „Konec, už jsme tady!“
Oba sebou cukli, div že neshodili stůl. „Jé, ahoj…“
Večer proběhl senzačně. Jimmy s údivem zjistil, že mu vůbec nedělá potíže chovat se jako člověk, na krev ani nepomyslel…. Popíjelo se ve velkým, on si dal taky. Alkohol měl nějakou chuť, takže nebyl problém vypít pár panáků a neošklíbat se přitom. Vlastně mu chutnal.
Ve dvě v noci už byla většina osazenstva hospody namol. Sundance přišla s jedinou střízlivou myšlenkou a to bylo, že už by asi měli ´dít jomů´.
Jenže vzápětí usnula na stole, takže svou myšlenku nestihla realizovat.
Jimmy byl ohromen tím, jak lidsky si připadal. Nebyl opilý, ale úplně v pohodě. Nechtěl nikoho kousat do krku, ani zabíjet, prostě… v pohodě. Rozloučil se s Peterem a Miri, vzbudil a podepřel Sundance, které už chůze dělala značné potíže a pomalu s ní šel k autu.
„Brouššku, nabouláme,“ sdělila mu, když usedl za volant a rozjel se.
„Neboj, domů se dostaneš celá.“
„Hm.“ Zachichotala se. „Víš že jsem se hrozně dlouho tak kláásně neožrala?“
„Je to na tobě vidět.“ Jimmyho se začaly zmocňovat hříšné myšlenky, teď když ho vůbec nepřitahovala její krev.
„Jimmy, říkala jsem ti už, že vím že seš to ty?“
Ten málem naboural, jak sebou šokovaně trhl. „Ale…“
„Vím že seš to ty, páč mě nikdo neoblapne, totiž chci říct neobf..to je fuk. Proč jsi mi to nechtěl říííct, Jimmy?“ blekotala dál.
Mlčel; nevěděl co by jí řekl.
„Proč se tváříš, jako kdybys kous do toho, no.. do citronu?“ divila se dál a usmála se na něj, že skoro přehlédl červenou. I když byla opilá, pořád byla neodolatelná. Dnes ho lákala právě silněji než kdy dřív, poněvadž vůně její krve se vytratila kdesi v dálce… „Jmenuju se Steve,“ řekl nakonec.
„Já vim, Jimmy, že se menuješ Steve. Steve Scharf, přece. Ty jíš rád, citrony?“
Málem se rozesmál, částečně taky úlevou. „Jo, citrony přímo miluju.“
„Víc než mě?“
„Ne, to ne.“
Potom začala Sundance podřimovat, takže bylo ticho. Probrala se přesně ve chvíli, kdy zaparkoval na Bidder Street.
„Jé, my už jsme doma! Dík za svezení,“ políbila ho.
Doprovodil ji až k domovním dveřím. Sundance se otočila. Nevypadala už vůbec opile a Jimmy se zamyslel, jestli to jenom nehrála, když tiše řekla: „Nechtěl bys mě doprovodit až nahoru?“
Jeho upíří část říkala ne, ani náhodou. Projistotu. Přece jen nevěděl, jak dlouho bude alkohol působit. Jenže touha být s ní ještě chvíli byla silnější. „Chtěl.“
Výtah jednou výjimečně jel, takže toho využili. Sundance vylezla z výtahu a zarazila se. „Ehm, Stevíku, nevíš náhodou, ve kterých dveřích bydlím?“
„Naštěstí ano, moje malá zapomětlivá alkoholičko,.“
„Jaká alkoholičko? Vživotě jsem nevzala flašku čehokoliv do ruky!“ durdila se a pak se zase na jejím obličeji objevil výraz něco-mě-napadlo-a-asi-to-bude-geniální. „Zazvoníme na sousedku?“
„Ne,“ vzal ji Jimmy pevně za ruce a dovedl k jejímu bytu. „Je noc.“
Sundance se tvářila jako hromádka neštěstí. „Nic mi nedopřeješ. Minule jsem na ni zazvonila, když jsem se vracela z noční. Náhodou měla radost, he!“
„Jenže teď tady velím já,“ vyhrabal jí z kapsy klíče a odemkl. „Takže na nikoho zvonit nebudeme.“
„Achjo,“ vzdala to a smutně nakráčela rovnou do svého pokoje. „Kde jsi?“ ohlédla se zmateně po Jimmym, který stál u dveří.
„Dobrou noc,“ popřál jí a chystal se odejít. Dřív než už toho nebude schopen.
„Nechoď ještě,“ zaprosila celkem střízlivým hlasem. „Ještě ne.“
Mlčel, přemýšlel. „Proč ne?“
„Já se…“ nedopověděla a došla k němu. „Budu se tu sama bát.“ Nečekala na Jimmyho reakci a objala ho rukama kolem krku. Přitom nohou šikovně zavřela dveře. „No tak, přece mě tu nenecháš samotnou.“
„Vy ženský jste takový potvory.“
„Já vím. Ale co byste si bez nás počali?“
„Chcípli nudou,“ řekl Jimmy a rozpolceně sledoval, jak se k němu Sundance přibližuje.
Nedokázal odolat. Jednu jí obtočil kolem pasu, druhou pohladil po vlasech. „Miluju tě.“
„Já tebe víc,“ usmála se a překonala krátkou vzdálenost mezi nimi.
Když se dostatečně užili líbání, Sundance se v očích objevili podivné ďábelské jiskřičky, ale zároveň i toužebné. Nenápadně nasměrovala Jimmyho ke svému pokoji.
„Sundy, musím už jít,“ vytrhl se jí, když mu došlo, co chce. To nešlo, nemohl – určitě by ji vysál, chlast nechlast. Možná kdyby si rychle skočil na lov…ne ne ne!
„Ne, počkej! Předtím jsem to myslela vážně..ehm, co jsem vlastně říkala?“ uchechtla se zase. „Jo, už vím! Já tady sama nebudu, bojím se, že by sem mohl přijít Rafael…“ Najednou se jí podlomily nohy, Jimmy ji ale stačil včas zachytit. „Suny? Jsi v pohodě?“
Když od ní nepřicházela žádná odezva, odnesl ji do pokoje a položil na postel. „Hezky se vyspi,“ popřál jí a naklonil se, aby ji políbil na čelo. Sundanciny ruce se bleskově vymrštily a stáhly ho k ní. „Ty se taky hezky vyspi,“ řekla s úsměvem, chytila ho jednou rukou kolem krku a v okamžení usnula.
Jimmy ji chvíli nevěřícně pozoroval a když vydedukoval, že se mu to skutečně nezdá, s krátkým provinilým - a i když si to nechtěl přiznat - spokojeným povzdechem se uvelebil vedle ní.
Ráno začalo Sundance rušit ze spanku protivné sluneční světlo, a tak nevrle otevřela oči a posadila se.
„Dobré ráno,“ pousmál se Jimmy, opírající se o zeď. Pár sekund na něj zírala s otevřenou pusou, načež se znova zabořila do polštáře, tak aby jí nebyl vidět obličej. „Co jsem včera udělala?“ zakvílela přidušeně.
„Nic za co bys zasloužila trest smrti…“
„Cokoli co jsem včera řekla určitě nebylo myšleno vážně,“ huhlala dál do polštáře.
„Takže už dostanu propustku?“ zajímalo Jimmyho.
„Promiň. Já se hrozně moc omlouvám, přísahám že už nikdy nebudu pít –“
„Náhodou jsi byla roztomilá,“ zvedl jí hlavu a pozoroval její obličej. Byla rudá jako rak. „Jen ten nápad se zvoněním na sousedku se mi nelíbil.“
„Bylo to se mnou hodně zlý?“
„Buď v klidu. Nedá se sice říct, že bych byl zvyklý, ale je to příjemná změna po každodenním stereotypu.“
„Hm.“ Sundance zrozpačitěla. „Bylo by moc troufalé, kdybych tě pozvala ke koním?“
„Rád přijdu. Kdy?“
„No, třeba dneska… nějak se mi nechce chodit do školy ani do práce.“
„Takže hnedka jedem?“
„Jen se trochu zkulturním… počkej v kuchyni,“ nařídila Sundancea rozběhla se do koupelny. O čtvrt hodinky později už seděli v Jimmyho autě a svištěli k Ridge.
Sundance ho donutila zaparkovat před bránou, aby zbytečně neplašil koně a vyrazila ke stájím, plná elánu, bez kocoviny. Vedla Jimmyho stájovou uličkou k Cerisčinu boxu. „Takže, tohle je moje kobylka,“ představila mu ji. „Nádherná, že?“
Jimmy k né natáhl ruku, aby ji pohladil po nose, ale Ceris utekla na druhou stranu boxu a tam zůstala stát, nehybná jako socha.
„Co je to s ní?“ podivila se Sundance a přistoupila blíž. „Ceris, pojď sem, holka.“ Kobylka k ní poslušně došla, ale stále si nedůvěřivě prohlížela Jimmyho.
Toho napadlo, proč se ho bojí. Cítila z něj predátora, šelmu. Aspoň koně byli rozumní, na rozdíl od lidí.
„Nechtěl by ses projet?“ nevydržela Sundance. „Jenom kousek, krokem…“
„Ty máš víc koní?“
„Ne, ale Meg mi půjčí. Půjdeme hned teď, jo, než se sem přihrnou davy lidí.“ Těmi davy myslela sice jen dva zákazníky a Hanah, ale Sundance prostě měla ve stájích ráda klid.
„Tady máš helmu, uzdečku, sedlo – buď na ně opatrnej, jiný Ceris nemá, a já jdu vysomrovat dalšího koně pro sebe.“
Meg jí ochotně vyhověla a ještě dodala: „Četla jsi dnešní noviny? Prý bezestopy zmizel ten tvůj Ital.“
„Cože?“ hrklo v Sundance a rychle popadla noviny. Pak se jako v mátohách vydala ke stáji.
„Nachystal jsem ji správně?“ ptal se Jimmy, stojící u vyčištěné a nachystané kobyly. Ceris mu pomalu začala důvěřovat, a tak se mu ji podařilo připravit.
„Jo, je. Ty jsi někdy chodil ke kon – ale to je jedno. Tys… víš co je v novinách?“
„Ne,“ odvětil Jimmy s neblahým očekáváním.
„Píše se tam o Rafaelovi. Že zmizel.“ Sundance se nadechla. „Za to můžeš ty, že?“
Neodpovídal.
„Steve… stejně jako předtím to nikomu nepovím.“
„V nemocnici jsi mi slíbila, že se nebudeš vyptávat,“ připomněl jí suše.
„Ale tohle je… ok. Tak jo. Vyveď si ji ven a nasedni ať se trochu sehrajete, já si jdu nachystat Opal.“
Za chvíli vyvedla kobylku ven. „Ty jedeš bez sedla?“ vytřeštil Jimmy oči.
„No jasně. Opal je Megina chlouba, na ní se jezdí buď bez sedla a uzdečky, nebo vůbec.“
„Páni. Jsi dobrá. Vypadá to dost nestabilně.“
Sundance se zasmála. U koní se cítila neskutečně dobře. „Ale vůbec ne. Není nic krásnějšího, než skákat bez sedla, věř mi. Ale dost řečí, vyrážíme!“ zavelela a vyjeli k bráně. Sudnance šla první a neustále se ohlížela, jestli je Jimmy v pohodě. U brány seskočila. „Teďka otevřu a ty projdeš ven, takže musíš…“ zmlkla, když viděla že pobídky má v malíčku. Převedla ven i Opal a zavřela bránu.
„Chceš na ni pomoct nasednout?“
„Proč?“ nechápala a plavně se vyhoupla na neosedlanou klisnu. „To víš, trénink,“ dodala, když Jimmy obdivně zapískal.
Ceris byla celou cestu trochu nesvá, ale Sundance to přikládala tomu, že na ní jede někdo jiný, zatímco její milovaná majitelka si jede na cizím koni. Nevyzvídala, kde se Jimmy naučil jezdit, ale byla nadšená, protože za chvilku si byla jistá, že můžou zkusit klus. „A ne že jí zlomíš záda.“
„Neboj. Pokud je klus to co si pamatuju, tak budu mít hodně omlácenej zadek.“
Klus zvládli na výbornou a Sundance zatoužila po cvalu. „Nechtěl by sis dát závod?“
„Nikdy jsem ještě nejel tryskem,“ namítl trochu poplašeně.
„Tak to teď vyzkoušíš. Kdo bude první u támhle té břízy!“ vykřikla a pobídla Opal.
I kdyby Jimmy chtěl, teď už by Ceris nedokázal zabrzdit. Po pár prvních vteřinkách naprosté nejistoty usoudil, že je to přece jenom hezké a dokonce si dovolil Ceris pobídnout. Ta vystřelila jako dělová koule a chtěla Opal předběhnout, jenže nebylo v kraji rychlejšího koně, než Meginy flekaté klisny. U břízy byla Sundance první, i když jen s nepatrným náskokem.
„Nádhera, že? Ještě poklusávej, ať je nezchvátíme,“ dirigovala Jimmyho, ale byla nadšená. Kluk který se jí líbí a ještě k tomu má rád koně? Pohádka.
Pohádka, která měla zanedlouho hodně nepohádkově skončit.
Byli venku asi hodinu a potom se vrátili do stájí. Odstrojili koně a chystali se je vyčistit, když si Sundance vzpomněla, že pro Ceris donesla mrkev. Rozběhla se do šatny, Jimmy zase odnesl sedla.
Merrily z boxu čouhal hřebík. Nikdo si toho nevšiml, takže se to prostě jednou stát muselo. Lekla se myši, která přeběhla po slámě a jak sebou cukla, zasekla se nohou o onen nešťastný hřebík a roztrhla si žílu.
Jimmy se vracel ze sedlovny, šťastný jako blecha, že sem se Sundance zašel, když vtom ho do nosu uhodila pronikavá vůně krve.
Nikdy mu nikdo neřekl, že upíři můžou vysávat i zvířata. Nikdy ho ani v přítomnosti zvířat jejich krev nelákala.
Ne dokud netekla.
Nedokázal se udržet. Vlastně na to ani nestihl pomyslet. Upíří rychlostí se vrhl k Merrily do boxu a přisál se k její noze, z níž vystřikovala krev.
Sundance se s mrkví v ruce vracela k Opal, po cestě ještě vzala vidle, aby jí trochu upravila podestýlku, když v tom zaslechla dunivou ránu. To se Merrily zřítila na zem, vysílená z nedostatku krve, ovšem Jimmyho to nezastavilo. Ještě tolik litrů, které mohl vypít…
Rozběhla se k místu, kde slyšela ránu a u vchodu do boxu strnula, neschopná uvěřit tomu co vidí. Steve s krví potřísněnýma rukama přisátý na nohu slabě hekající kobyly.
Vidle jí s třeskotem vypadly z ruky.
Jimmy to zaslechl, uvědomil si, co se stalo. Že ho viděla. Jak pije krev. Silou vůle se mu podařilo odtrhnout od skomírající kobyly. „Sundi.. já …já ti….“ koktal.
Zírala na svého přítele z dětství, jehož ústa byly celé od krve. Nechtěla uvěřit tomu, co slyšela. Použil její přezdívku. Tu, kterou znala kromě jen jedna jediná osoba.
„Jimmy,“ zašeptala. „Jimmy?!“ Do očí jí vhrkly slzy a v jemných proudech skapávaly na podlahu stáje. Tolik si přála, aby to byla jen zlá noční můra. Ale věděla že není. Byl to on, celou dobu to byl on. Steve není. „Ne… prosím, ne!“
„Sundy…já ti to vysvětlím..“ zvedl se Jimmy ze slámy.
„Nepřibližuj se!“ zaječela a hmátla po vidlích. „Ještě krok a zabiju tě.“
Jimmy zůstal bezmocně stát. „Lásko, prosím…“
„Nech mě.. být. Jak jsi… ne. Jimmy..“ rozbrečela se Sundance, odhodila vidle a rozběhla se na zastávku. Bylo jí jedno, že je špinavá, její jediné přání bylo dostat se co nejrychleji domů a zabarikádovat se tam.
