7.kapitola: Zachránce
Už se setmělo a Jimmy s Carmillou jen tak bezcílně poflakovali po Londýně. Jimmy byl okolní tmou nadšený, i když ho kůže nepřestávala pálit ani teď. Carmilla skočila do drogerie a koupila Panthenol, což mu aspoň zchladilo četné popáleniny od slunce.
Jeho oči si pozvolna zvykaly na okolní tmu, a tak zrovna když přeskakovali z jedné střechy, do něj drbla Carmilla: „Podívej, to je Sundance.“
Sledoval kam míří její prsty a po pár sekundách ji skutečně poznal. Nešla ale jako normální chodec; spíše se plížila.
„Co to dělá?“ podivil se.
„Třeba si hraje na detektiva,“ ušklíbla se ironicky Carmilla, ale její úsměv okamžitě zmrzl, když konečně spatřila za kým se to Sundance plíží.
„Copak se oba zbláznili?“ vyhrkla zděšeně.
„Kdo se zbláznil?“ nechápal Jimmy, ale pak ho zahlédl taky. „Hej, není to ten z té fotky? Brian?“
„Je.“
„Ale kam to jde a proč ho Sundy pronásleduje?“ Jimmy si stoupl na komín, aby měl lepší rozhled. Pak mu docvaklo kam jdou. „Carmillo???“
Provinile k němu zvedla oči. „Copak?“
„Ty moc dobře víš co myslím! Takže ty… on… vztekala ses, protože Sundance věděla o té vraždě a tvůj přítel mezitím leze k nám do podzemí?!“
„No.. ano,“ kývla Carmilla a tvářila se jako neviňátko. „Mrkneme se co mají zalubem?“
„Klidně. Zajímalo by mě, co Sun vede k tomu, aby ho sledovala,ale dokonce tak pečlivě…“ přemítal Jimmy.
„Třeba taky něco tuší…“
„Počkat, jak tuší?? On to ví? Jako to, že nejsme lidi?“ zděsil se.
„Mám podezření, že ano,“ přitakala ponuře. „Kdykoliv za ním v noci přijdu, není doma. Teď s tebou získám trénink a myslím že budu moct chodit i ve dne bez problémů… bezva.“
„Tak pojďme za nimi,“ vzdechl Jimmy a rovnou skočil na protější střechu. Nedokázal pochopit, že se Sundance vrací dolů, když ji tam ještě před půl dnem chtěli zabít.
Brian zmizel pod mostem a Sundance ho za chvíli následovala. Jenže když tam došla, nikoho neviděla. Začala se rozhlížet kolem sebe, udělala pár kroků ke vchodu, a Jimmy si zamračeně uvědomil, že on taky Briana nevidí, když v tom se odkudsi vynořil a skočil zezadu na Sundance.
Na vteřinku zmrzl, když viděl jak se jeho ruce obmotaly okolo Sundancina jemného krku a stiskly.
Jakmile vydala první chrčivý zvuk, snažíc se nadechnout, vzpomněl si Jimmy jak se hýbe a tak rychle jako nikdy předtím se rozběhl pod most.
Nebyl ovšem sám a tak když doběhl k Brianovi a chtěl ho jednou přesně mířenou ranou poslat na onen svět, Carmillina pohotová paže ho zastavila. Ve vteřince odtrhla Briana od Sundancina krku a nepříliš jemně s ním smýkla stranou; potom k němu hned přiskočila.
Jimmy mezitím zachytil Sundance, která se zapotácela a z nedostatku kyslíku se jí podlomily nohy. Trhavě lapala po dechu a když dostala do plic dostatek vzduchu, složila se na Jimmyho. Ten byl téměř přejedený, a tak mu vůbec nedělalo problém ji pořádně podepřít.
Když se trochu se vzpamatovala, objala ho a rozplakala se mu v náruči. „M-m-měl j-jsi p-p-pravdu. Už n-nikdy sem n-nepůjdu…“
„To sis to musela uvědomit takhle hnusně?“ zašeptal a rozechvěle ji pohladil po vlasech.
„Mmm..“ zamručela a utřela si slzy. Do noh se jí už vracela rovnováha, ale nedala to nijak najevo – v Jimmyho objetí jí bylo tak dobře…
„Sun, já se z tebe fakt jednou zblázním,“ posteskl si Jimmy. „Co tě to napadlo sem zase jít?“
Neochotně se od něj odlepila. „Když on…“ oči se rozšířily strachy a zase se přivinula k Jimmymu. „Měl v kapse zajímavý nůž a ještě cosi a já byla zvědavá,“ vysvětlovala a dívala se přitom na Briana,který se držel za ruku s Carmillou.
„Ty jsi byla vždycky zvědavá,“ pohrál si s jedním neposlušným pramínkem jejích vlasů.
„Cože?“ zarazila se překvapeně.
Jimmy by si za tu poznámku nejraději nafackoval. Jistě že nemůže vědět že je zvědavá.. ale sakra, na takovýhle přeřeky by si měl začít dávat majzla. „Ale nic,“ zamumlal a vyměnil si s Carmillou pár myšlenek.
Co chceš teď dělat? Pokud Brian skutečně něco tuší… Jestli něco řekne Sundance,tak jsem v háji a to definitivně.
Neřekne, nedám mu příležitost. Dneska konečně strávíme noc spolu, uklidnila ho Carmilla.
„Měli bychom jít,“ pobídla rovnou Briana a prosebně zamrkala. „Tak dlouho jsem u tebe nebyla…“
Zapomněla sis slivku, popíchl ji Jimmy, ale ona ho ignorovala.
„Jistě, Carmillo.“ Brian za ní šel jako pejsek, na sledování upírů si už ani nevzpomněl. Až později, ale to už bylo všechno jinak…
Sundance sledovala jak odcházejí a když byli podle jejích měřítek dostatečně daleko, podívala se Jimmyho pohledem tak-teď-mi-to-teda-vysvětlíš-nebo-se-neznám. „Co to bylo? Proč měl u sebe nůž, jak je možné že se s ním Caroline zná, co tady zase děláš?!!“
„Vadí ti, že jsem se tu objevil?“ zeptal se bezvýrazně a snažil se pochopit její výkyvy nálad. Jednu chvíli vystrašená, ale jen co pomyslné nebezpečí zmizí, vrátí se jí bojovná nálada?
„Ne to ne. Bez tebe bych už asi byla uškrcená, že? No – jo! Proč mě škrtil? Kdo to byl?“
„Proč jsi ho sledovala?“ oplatil jí Jimmy alespoň jednou otázkou, protože potřeboval získat čas na vymyšlení spousty lží.
„Protože byl divný… ne přímo on, ale jak se choval… a ten nůž.. zajímalo mě, proč ho má. Taky - vím že to bude znít bláznivě - … ta druhá věc vypadala jako dřevěný kolík...“
„Pojď, já tě odvedu domů,“ přešel její odpověď Jimmy bezpovšimnutí. Ostatně, co by jí k tomu asi měl říct?
„Ne,neodvedeš. Za prvé jdu do fabriky a za druhé se odtud nehnu, dokud mi neodpovíš.“ Sundance si založila ruce na prsou a vyčkávavě hleděla na Jimmyho.
„Nemůžeš být trochu míň zatvrzelá?“ zeptal se zoufale.
„Ne.“
„Tak fajn,“ naštval se. „Víš kdo to byl? Policajt. Co tu dělal? Hledal ty, kteří páchají ty vraždy. Proč tě škrtil nevím jistě, ale mám za to, že si myslel že jsi ten vrah třeba ty. Protože to může být naprosto kdokoliv.“
„Pokračuj,“ pobídla ho Sundance, ale už mírnější tónem. Byla spokojená, že jí odpověděl aspoň na něco.
„Co jsi ještě chtěla vědět?“ vzdal to Jimmy.
„Jak je možné že se s ním Caroline zná?“
„Jsou to přátelé,“ pokrčil rameny. „Znají se už pár let.“
„To je hezký,“ usmála se sladce Sundance. „A jak mi vysvětlíš, že jí těsně předtím než odcházeli řekl Carmillo?“
Ta holka sis snad všímá všeho! zavrčela Carmilla v myšlenkách a Jimmy zjistil, že jsou s Brianem teprve nad mostem, takže její upíří uši slyší jejich rozhovor.
Taky jsem z toho zoufalý, ale co se dá dělat…
Carmilla váhavě navrhla: Co takhle se na ni vykašlat? S takovou nás za týden prozradíš. Anebo si ona dá dvě a dvě dohromady a vykašle se ona na tebe. Potom ji budeme muset zabít, jakmile něco zjistí. Takhle máš ještě čas…
Proč sakra já?! Už jsem toho tolik…ne, ne, ne! Já o ni nechci přijít! Poprvé za celou tu dobu od mé přeměny jsem si připadal skutečně šťastný!
Jde o tvoje rozhodnutí, řekla Carmilla a Jimmy si představoval,jak teď pokrčila rameny. Ale bych Briana radši nechala, než aby kvůli mně zemřel.
Jako obvykle máš pravdu, zabručel. Dneska v noci s ní budu naposledy a potom ji budu jen tajně sledovat.
Tajně sledovat? podivila se Carmilla.
Aby se jí něco nestalo. Od té osudné jízdy v metru se kolem ní kupí příliš mnoho nebezpečí.
Aha, jasně. Tak čau ráno, rozloučila se a ukončila myšlenkové spojení.
„Hej, Steve!“ zamávala Sundance Jimmymu před očima. „Vnímáš mě?“
„Jo, promiň,“ trhl sebou, jak si neuvědomil že už zase konverzuje jen v duchu.
„Na něco jsem se tě ptala,“ pohlédla mu Sundance do očí, na kterých měl nasazeny svoje oblíbené kontaktní čočky, aby nebyly vidět rudé duhovky.
„Ona… má dvě jména,“ napadla Jimmyho v poslední chvíli spásná myšlenka.
Nevěřila mu, i když jeho výmluva svým způsobem dávala smysl. „Hm. A co tu teda zase děláš?“
„Zachraňuju tě,“ vykouzlil Jimmy úsměv a v duchu nadával, že ho nikdy nikdo nenaučil hypnózu.
Sundance si povzdechla a svěsila ramena. „Tak dík. Sbohem.“ A odcházela pryč. Už toho bylo dost. Když jí to říct nechce, tak ať si to nechá pro sebe.
„Počkej, Sundance!“ vykřikl Jimmy a v momentě ji doběhl. „Proč už jdeš?“
„Co bych tu taky dělala?“ odsekla. „Jdu do práce.“
Copak jí můžu něco prozradit? pomyslel si smutně Jimmy, sebral odvahu a zeptal se: „Smím tě doprovodit?“
Sundance se zastavila a po krátkém zaváhání odvětila: „Jasně.“
„Děkuju,“ rozzářil se Jimmy a srovnal s ní krok.
„Poděkovat bych měla spíš já,“ zčervenala Sundance. Jejich rozhovor se potom už odvíjel v poněkud přátelštějším duchu.
Vydali se k fabrice, kde měla Sundance strávit příštích pět hodin ve společnosti Jimmyho – Steva. Nevěděla co s rukama a tak je nakonec strčila do kapes, aby si ušetřila pár trapných chvilek. Jimmy se zase podivoval, že ho její krev vůbec neláká, ale nakonec usoudil, že je to kvůli předchozímu bohatému jídlu a dál se tím nezabýval – musel se soustředit na to, aby se neprokecl, protože Sundance ho zase zavalila přílivem otázek.
„Odkud jsi?“
„Z Anglie,“ odpověděl neurčitě.
Sundance protočila oči. „To slyším podle přízvuku, že nejsi z Walesu.“
„Zapomněla jsi na Skotsko a Irsko, taky bych mohl být Ameri – “
„To mi ani nesmíš říct odkud pocházíš??“ zavrtěla nad jeho vyhýbavou odpovědí hlavou.
Jimmy vzdechl. „Jsem z Londýna. Stačí?“
„Jo,“ zamručela Sundance a umínila si,že už na něj nepromluví. Jenže zvědavost byla silnější než ona. „Máš nějaké zvíře?“
„Ne, ale dřív jsem rád jezdil na koni,“ zazubil se Jimmy. Bylo mu jasné na co se Sundance chytí – jakmile se před ní mluvilo o koních, byla schopná o Ceris mluvit celé hodiny.
Odhadl ji dobře. „Vážně?“ nadchla se. „A proč už nejezdíš? Nechtěl bys se mnou jít zítra k nám do stáje?“
Přešel její první dotaz a hrozně nerad odpověděl: „Rád bych, ale nemůžu, zítra musím do práce.“
„Do práce?“povytáhla obočí. „O víkendech pracuju jenom já.“ Smutek zaznívající z jejích slov byl sotva slyšitelný. „Ale třeba už to teď nebude tak hrozné.“ Pokud se nová tkáň dobře uchytí a nemoc se Jenn už nevrátí,nebudu muset chodit na noční abychom měly peníze na léky a taky se vykašlu na pár brigád…
„Jo, do práce,“zamumlal nevýrazně Jimmy a honem odváděl téma zpátky ke koním. „Takže ty máš svého koně?“
„Ano. Jmenuje se Ceris a je to pětiletá kobylka. Ryzka, s hvězdičkou a ponožkou na levé zadní. Vychovávám si ji od hříbátka. Je to ten nejúžasnější kůň na světě… když jsem ji zajížděla, to byla panečku potvora! Ale teď už je celkem poslušná, i když pořád hodně vitální… trvalo hrozně dlouho, než jsem ji naučila kontracval, to bylo peklo.. nebo se taky bála plachty, ale tohle všechno jsme zvládly. Ještě si počkám tak rok a pak bych na ní chtěla jet licence, abychom mohly na nějaké pořádné závody..“
Sundance mluvila a mluvila a mluvila, přesto však řekla Jimmymu sotva zlomek toho, co chtěla, když dorazili k fabrice.
„Tak díky a ahoj,“ loučila se s ním.
„Nemohl bych tu zůstat s tebou?“ vyhrkl dychtivě.
„Ty chceš dobrovolně zůstat na noční?“ vykulila Sundance oči, ale pak pokrčila rameny. „Jasně,proč ne. Lidí na práci je tady pořád míň a míň. Pojď za mnou.“
Vedla ho úzkými chodbami až ke kanceláři své nové šéfové. Zaklepala a vzápětí ji někdo z druhé strany vyzval, ať jde dál. Vešla tedy, Jimmy ji následoval. Za pracovním stolem seděla asi třicetiletá žena, ale takový zjev, že si Sundance chvíli říkala, jestli nemá náhodou vidiny.
Na hlavě měla její nová šéfová, podle jmenovky Brittany Wolfriová, účes, který se skládal z bodlin různých barev, nejčastěji převyšovala fialová, zelená a růžová. V očích měla barevné kontaktní čočky – červené – a přes levou tvář se jí táhlo tetování v podobě krajty. Obočí bylo probodnuté jen jednou činkou, na rozdíl od dolního rtu a brady, kteří to schytali podstatně víc. Celá byla oblečená do černé barvy, mikinu jí zdobil nápis Nightwish, což se dost výrazně tlouklo s hudbou, která jí v kanceláři hrála.
„Co chcete?“ zeptala se a bez toho aniž by se na ně dívala si zapálila cigáro a uvelebila se v křesle.
„Jsem Sundance Glitteringová, brigádnice. Ale mysle – “
„Pročs tady tejden nebyla?“ přerušila ji neomaleně Brittany.
„Protože kdybyste mě nechala domluvit, vysvětlila bych vám to,“ odsekla Sundance. „Váš předchůdce mi dal papír s výpovědí, ale dnes mi volala Lucy, že to tu nikde není a divila se,proč nejsem v práci. Takže se vás ptám – pracuji tu ještě,nebo ne?“
„Asi facháš, co já vim. Jesi chceš, tak pal makat,“ pokrčila rameny a už se Sundance nezabývala.
„A co ty?“usmála se na Jimmyho a odhalila přitom jazyk probodaný třemi kroužky a jednou kuličkou.
„Jdu jí pomáhat,“ zdůraznil Jimmy slovo jí.
„Tak vypadněte,“ zívla Brittany a pošťárala se v uchu. Zamyšleně si prohlížela nechutně nažloutlý maz na svém prstě a potom ho strčila do pusy. Jen co se za těma dvěma zaklaply dveře, vytáhla z šuplíku pytlík s drobným práškem a labužnicky si šňupla. Znova se zabořila do křesla, v mnohem lepší náladě než před chvílí. Koks - přesně to jí chybělo.
Sundance s Jimmym se vydali do přízemí, kde už na ně čekala Lucy. „Čau Sun!“ zakřičela, aby přehlušila rány, které vydával jeden ze strojů na přidělávání víček od konzerv. „Pááááni, kdo to je?“ podívala se na Jimmyho a potom svůdně zamrkala. „Ahoj,já jsem Lucy.“
„Steve,“ stiskl jí opatrně ruku a nenápadně mrkl na Sundance, která Lucy zabíjela pohledem.
„Kam máme jít?“ zeptala se dívky, která neochotně pustila Jimmyho ruku a dál se tvářila jako bůh pomsty.
„Do pekárny; je tam potřeba akorát dvou lidí – přišla nám dodávka beden k vyčištění a jako obvykle to chtějí mít do rána hotový.“
„Tak my půjdeme,“ řekla Sundance a chystala se vyrazit, jenže Lucy ještě neskončila.
„Můžu s tebou poslat Luka, Steve by se chtěl určitě porozhlédnout po fabrice.“
Sundance na ni zasyčela, ale neměla dost odvahy, aby odhadla co Jimmy udělá. Ten se na Lucy skoro ani nepodíval a chytil překvapenou Sun za ruku. „Myslím, že ti raději pomůžu.“ Raději rychle odešli a nechali Lucy tiše zuřit.
„Sem chodíváš každou noc?“ prohlížel si Jimmy kriticky vlhké stěny chodeb, na mnoha místech pokryté huňatou bílou plísní.
„Musím, ale asi s tím brzo seknu. Vlastně bych mohla klidně hned, ale projistotu chci ještě počkat – nemám úplně zaručeno, že se Jenn uzdraví. Ráno mám v plánu jít naposledy do potravin; stejně se mi většinou bijí se školou.“
„A co budeme dělat?“ vyptával se Jimmy dál.
Sundance mu to všechno vysvětlila. „Nejdřív si v pekárně vyzvedneme ty bedny a potom půjdeme k čističce. Tady vzadu, z druhé strany ulice je totiž pekárna, a oni nám jednou týdně dají ty umělohmotné bedny od rohlíků nebo chleba, abychom je vyčistili. Máme na to speciální stroj, z jedné strany do něj jeden dá bednu a další ji na druhé straně vytáhne už čistou. Dělá to příšerný rámus a musíš si dávat pozor, aby ti čistička neusekla prsty, ale jinak je to děsná nuda.“
Sundance se odmlčela, protože kousek od nich začal hlučet stroj a tak nebylo slyšet vlastního slova. Když rachot odezněl, pokračovala:
„Když jsou všechny bedny čisté, naskládáme je na vozík na odvezeme zpátky do pekárny. Je to celkem výhodné, protože většinou dostanu třeba popraskaný chleba, nebo podobné zboží, které se prostě nemůže dát do prodeje, ale přitom je pořád stejně chutné.“
Zatímco mluvila, dorazili k oranžově natřeným dveřím pekárny. Sundance na ně pětkrát klepla, což bylo znamení které si vždycky dávala s Ditou, tamní pomocnicí.
„Momentík!“ zavolala a honem vyndala z pece předposlední várku chlebů. „Už jdu!“ Rychle běžela ke dveřím. „Jé, ahoj Sundance. Jdeš si pro ty bedny, že? Pojď dál,“ zvala ji dovnitř a Jimmyho samozřejmě taky.
„Theo, dovez sem ty bedny,“ požádala Dita svého bratra, který jí sem občas chodil pomáhat, i když se mu do práce nikdy moc nechtělo. Jako třeba teď - „Dej mi pokoj,mám na drátě Casii!“
„Sundance si ty bedny sama nedoveze. Padej než tě k tomu donutím!“ popadla Dita ještě rozpálenou lopatu na vyndávání pečiva z pece a pohrozila mu jí.
Theo málem zastříhal ušima. Bylo mu sice šestnáct, ale blonďatá brigádnice, co sem občas zaskočila se mu líbila. „Sundance je tady? Proč to neřekneš hned?“ vyskočil a hrnul se od skladu pro bedny.
„Blázen,“ zasmála se Dita a vytáhla plech s tvarohovými koláčky. „Dejte si.“
Sundance se na ně hladově vrhla, ale Jimmy s děkovným úsměvem odmítl. Už to bylo nějaký ten pátek, co naposledy jedl lidské jídlo a nijak netoužil po zopakování – nechutnalo totiž nijak. Prostě jako kdybyste žvýkali jedlý papír bez chuti. Sice mu dávalo trochu síly a pocit plného žaludku, ale krev byla tisíckrát chutnější. Navíc na lidském jídle by dokázal přežít jen pár týdnů; upíří tělo prostě potřebuje krev aby nevyschlo, stejně jako člověk nemůže žít bez vody.
Theo mezitím dovezl vozík naložený až po vršek bednami a přimhouřenýma očima si měřil Jimmyho, který se se Sundance stále držel za ruku.
„Tak mi už půjdeme, díky za koláče,“ vyskočila Sundance a hrnula se k vozíku, jenže Jimmy byl samozřejmě rychlejší. „Myslíš že tě to nechám tahat?“
„Ehmm..“ nevěděla co na to říct, ale on už se stejně hrnul chodbou pryč. „Počkej, vždyť nevíš kam jít,“ předběhla ho Sundance a ukazovala mu cestu do zadní části fabriky, kde byla čistička, jak tomu stroji říkala.
Hned jak tam došli pomačkala Sundance příslušné knoflíky a stroj se s hrkotem rozjel. „Takže, ty to tady budeš dávat a já na druhý straně vytahovat, jo?“ zakřičela na Jimmyho, protože přes hluk bylo špatně slyšet. „Jasně!“odpověděl jí.
Po většinu času pracovali mlčky, protože pokud by se snažili konverzovat, asi by je brzy rozbolelo v krku – tedy Sundance určitě, u Jimyho to už tak jisté nebylo. Přesto však sem tam něco málo prohodili..
„Máš nějaké sourozence?“ napadlo Sundance.
„Mmm,jak se to vezme…ani ne,“ řekl jí váhavě. Míval sestru,ale kdyby odpověděl kladně, nejspíš by to spustilo další zával otázek.
„A co rodiče? Žijí tady nebo už jsou mrtví?“
„Pořád tu žijí, kousek za Londýnem.“ To byla pravda, oba stařečci se těšili skvělému zdraví na anglickém venkově, kde pěstovali králíky a byli relativně šťastní, navzdory tomu, že jejich nejmladší syn zmizel bůhvíkde a třicetišestiletá dcera s vnoučaty je nikdy nenavštěvuje. Jimmy dříve ani nepomyslel na to, že by se za nimi mohl vypravit, ale teď když znovu poznal Sundance, mu pomalu začalo docházet, že pojem „nejde to“ prostě neexistuje. Mohl by se za nimi tajně vypravit a omrknout jak se jim daří… třeba už zítra večer…
Sundance ho nechala, aby se ztratil ve vzpomínkách, když viděla jak nepřítomně se tváří a celou dobu co vyndávala vyčištěné bedny a nakládala je na vozík přemítala, na co asi Steve myslí. Ona sama myslela na to, kdo asi skutečně je a taky si čím dál víc uvědomovala, že jméno Steve se k němu absolutně nehodí..
Kolem dvanácté si utahaná dívka donesla židli a skládala bedny na hromadu místo aby je nosila na vozík, protože už byla značně vyčerpaná. Pak už to s ní šlo z kopce, vsedě se jí spánek zmocňoval mnohem rychleji než když stála. Přestávala vnímat, oči se jí klížily… pomalu se začala naklánět nad vnější dvířka, kde o sebe cvakaly hrozivě vypadající čepele, chystající se v příští vteřině udělat z jejího obličeje sekanou.
Jimmy si toho všiml až naposlední chvíli, protože byl stále zabraný do vzpomínek a úvah, takže stačil jen tak tak přeletět těch pár metrů, které je dělily a chytil Sundance dřív než se nože dotkly jejího obličeje. Děkoval bohu za to, že v dohledu není žádný jiný člověk a Sundance v podstatě spí, takže nemohla vidět jeho nelidsky rychlý přesun z místa na místo.
„Co je?“ zamumlala rozespale a zamžourala na něj.
„Málem jsi usnula tady na těch přátelsky se tvářících čepelích,“ ukázal na naostřené nože. Vyděšeně přebíhala pohledem z nožů na jeho obličej a najednou byla dokonale vzhůru. „Tys mě zase zachránil?“
Jimmy nad jejím oddaným výrazem roztál. „No, už to tak vypadá.“
„Děkuju,“ šeptla vděčně a potom udělala velice nerozvážnou věc, která by ovšem byla zcela normální – kdyby byla s člověkem a ne s upírem. Naklonila se a krátce Jimmyho líbla na tvář.
Toho příjemně zamrazilo, sám si nebyl jistý jestli z jejího doteku nebo z tolika krve tak blízko. Každopádně si okamžitě připomněl, že Sundance nesmí ublížit a tak se od ní mírně odklonil, aby nepokoušel štěstí. „Rádo se stalo.“
Sundance se zarděla nad svým počínáním a sklopila oči, což ale pomohlo jejím unaveným víčkům a ač si zoufale snažila nechat oči otevřené, nepovedlo se jí to. Než jí v tom Jimmy stačil zabránit, vší silou se štípla do ruky, až se jí na tom místě utvořila podlitina. Ostrá bolest ji probudila a ona se obrátila zpět k pásu. „Tak pojď, ať už to máme za sebou,“ zívla na Jimmyho a pokoušela se raději ani nemrkat.
Ten se ale nehýbal a prohlížel si ji nevěřícným pohledem. „Tak co je?“ nechápala Sundance. I když přemýšlet už jí dnes v noci dělalo značné potíže…
„Přece se tu nezmrzačíš! Jsi totálně hotová, Sun. Odvedu tě domů a tam budeš vyspávat jak dlouho se ti zamane, rozumíš?“
„Já ale musím pracovat,“ podívala se na něj jak na blázna. Copak to nebylo jasné? „Nemůžu si dovolit odejít jen tak uprostřed směny.“
„Ale můžeš, to mi věř. Jdeš domů a hned,“ rozhodl Jimmy nekompromisně.
Sundance neměla sílu protestovat. „Stejně nemůžu vyspávat - zítra jdu ke koním.“
„Tak tam nepůjdeš…“
„No tak tam teda půjdu!“ rozohnila se. „Neviděla jsem Cerisku celý týden!“
„Dobře, dobře,“ snažil se ji uklidnit. „Ale teď mě prosím poslechni a jdi se vyspat. Vždyť se na sebe podívej, s těmi kruhy pod očima vypadáš jako zombie. Vůbec ti nesluší. Dřív jsi taková nebývala!“
„Jak sakra můžeš vědět, jaká jsem bývala dřív?!“ zalapala po dechu a ustoupila tři kroky dozadu. I když se pokoušela tvářit obezřetně, spánek kolem ní začal ovíjet svoje nitky, až se jí opět začaly zavírat oči. „Víš co, nic mi nevysvětluj. Máš pravdu, měla bych jít domů…“ vzdala Sundance snahu zůstat v práci a vydala se ke dveřím. „Šéfová mě zabije,“ podotkla vesele, když vycházela z budovy.
„To bych jí nedovolil,“ řekl Jimmy a myslel to smrtelně vážně.
Polospící dívce se brzy začaly plést nohy a tak ji prostě podepřel v pomalým tempem, které ho dost nudilo se vydali ke stanici metra. Sundance si toho všimla, až když sestupovali dolů po schodech.
„Ne!“ vykřikla zděšeně a křečovitě sevřela Jimmyho ruku. „Tam nejdu!“
„Klid,klid. Nikdo ti tam neublíží, ne když budeš se mnou,“ donutil ji dívat se mu do očí. „Rozumíš? Je to bezpečné.“
„Není,“ zavrtěla ustrašeně hlavou a roztřásla se.
„Vážně si myslíš, že domů tímto tempem dojdeš ještě dneska?“ Možná bych ji mohl nést… ale to by bylo příliš nebezpečné, hned z několika důvodů…
„Ale…“ nevěděla co na to říct. Měl pravdu,ale do metra prostě nevkročí! „Já tam nepůjdu. Klidně přespím tady na ulici..“
„Sundance, poslouchej mě. Nikdo se tě ani nedotkne. Se mnou se bát nemusíš. Nic se ti nestane, slibuju,“ přemlouval ji.
Vystrašeně upřela svoje zelené oči do jeho, z nichž čišela upřímnost. „Tak.. tak jo,“ řekla nakonec. „Ale, nebude ti vadit… když se.. když se tě budu držet?“
Láskyplně se na ni usmál. „Ne, to mi opravdu vadit nebude.“ Sundance se na něj přilepila jako klíště a když přijel vlak, radši zavřela oči. Jimmy ji opatrně navedl dovnitř a trochu pobaveně sledoval, jak urputně drtí jeho ruku. „Nikdo tady není, přesně jak jsem sliboval,“ oznámil jí a ona opatrně otevřela oči. „Zatím..“ hlesla.
„Ehm.. ještě jedna prosba – když už jsi mě donutil tímhle jet, tak to taky schytáš.. Mohla bych.. já se…“ nemohla se vyjádřit. „Prostě se bojím…“
Jimmy najednou naprosto přesně věděl co chce, proč se tolik červená. Usadil se na sedadlo a Sundance si posadil na klín. „Je to to co jsi chtěla?“ ujišťoval se.
„Přesně,“ zavrněla a přestala se třást strachy. Zaváhala, ale pak se uvelebila na Jimmyho klíně a položila si hlavu na jeho hrudník. I on zaváhal, ale jen krátce. Potom kolem Sundance zlehka obtočil paže. Byl nesmírně potěšený, že necítí žádné extra silné nutkání si z ní udělat večeři a začal nadávat sám sobě, že si předtím umanul, že už se s ní raději nikdy nesetká. Asi to rozhodnutí přehodnotím, rozhodl se. Vytrénuju se,abych se nikdy neprořekl,aby neměla ani stín podezření…
Jeho sny se však rozplynuly, když se Sundance, která vypadala že už spí, ospale zeptala: „Proč jsi tak studený?“
* * *
Tu noc ji nakonec musel domů skutečně kousek nést,poněvadž nohy jí vypovídaly službu. „Jak jsi prosímtě chodila domů dřív?“ zeptal se jí, zatímco si s ní v náruči vykračoval po ulici.
„Ještě mě nebuď,“ zavrčela a nereagovala na jeho dotaz.
Koutky mu zacukaly. „Tak promiň.“ Dál už ji nerušil a jen mlčky pozoroval její téměř spokojený výraz, který se na její tváři usadil když spala. Pomalá chůze už ho příšerně nudila a tak zkontroloval jestli kolem někdo není, jestli Sundance spí dostatečně hluboce a když si byl jistý že to je bezpečné, rozběhl se. Za minuty a dvanáct sekund doběhl k jejímu domu. „Jsme doma,“ zašeptal. „Sundy, vzbuď se.“
Odpovědí mu opět bylo jen zamručení. Rozhodl se ji tedy nechat spát a opatrně jí prohledal kapsy, aby našel klíče. Chytil ji jednou rukou a druhou odemkl, vnesl dovnitř a zase zamkl. Výtah jako už tradičně nejel, ale to pro něj nebyl žádný problém, nahoru s ní doběhl na pár vteřin. Věděl ve kterých dveřích bydlí, jen mu chvíli zabralo než našel správný klíč. Když se tak stalo, zamkl za sebou a Sundance odnesl do jejího pokoje. Uložil ji do postele, vyzul a chvilku se prostě jen díval jak spí, než odešel do kuchyně, kde jí nechal krátkou zprávu. Poté vyskočil oknem ven a zamířil do podzemí, aby se taky trochu prospal.
* * *
Když se Sundance ráno vzbudila, vůbec si nepamatovala jak se dostala domů. Naposled se jí vybavovalo, že byla u Dity v pekárně… Přestala se tím ale zabývat, když se podívala na hodiny, jejichž ručičky ukazovaly na deset dopoledne. Mrkla na mobil a přivítalo ji sedm nepřijatých hovorů od holek od koní. Měla tam být v sedm ráno a místo toho zaspala! Copak jí nezazvonil budík..
Moment, natahovala jsem ho vůbec? vzpomínala na včerejšek, ale nemohla si vzpomenout. Nakonec to nechala být a šla se nasnídat. Po cestě do kuchyně ji napadlo, jak je možné že usnula oblečená? Tahle záhada včerejší noci se ale rychle vyřešila, když na kuchyňské lince spatřila vzkaz: Včera v noci jsem tě nemohl vzbudit, tak jsem tě donesl domů. Klíče máš na botníku. Doufám že ti to nevadí..
Steve
Držela jeho vzkaz jako opařená a pokoušela se představit si, jak pitomě včera musela vypadat. Usnula jsem ještě v práci? Nebo až po cestě domů? Donesl… Jak donesl? A.. jako by mi to snad mohlo vadit!
Jako v mrákotách se nasnídala, oblékla a vyrazila ke koním. Přímo před nosem jí ujel autobus, takže se naštvaně podívala na jízdní řád, jen aby zjistila, že další jede až za hodinu. Přemítala co bude dělat, a nakonec se vydala k potravinám,aby jim oznámila, že končí s tamní brigádou. Nebyli z toho dvakrát nadšení, ale nechali ji jít. Potom se vrátila na zastávku a zavolala Meg, aby se omluvila.
„Sakra holka, kde seš?!“ uvítala ji svérázná majitelka stáje.
„Promiň, já se hrozně omlouvám, ale včera v noci jsem usnula v práci, a nenařídila jsem si budík a teďka mi ujel autobus – “
„Zase ta tvoje příšerná fabrika,“ povzdechla si Meg. „Víš co,jestli ti to nebude moc vadit,tak sem dneska ani nechoď. Mám tu milion lidí, ale zato zítra bych potřebovala pomoc, co ty na to?“
„A co Ceris? Projede ji někdo?“
„Jo, Flying Demon má zase cosi s nohou, takže Miri slíbila že ti Ceris vezme ven kdybys nepřišla.“
Sundance zaváhala. Mohla by mít jeden den volna, zajít na delší návštěvu za Jenn do nemocnice, taky by se už měla začít učit do školy… „Tak jo, až zítra. Pozdravuj všechny, Cerisku nejvíc.“
„Jasný, pá.“
Ze zastávky autobusu to vzala rovnou k nemocnici. Doufala že bude Jennifer pořád na stejném pokoji a nemýlila se. „Ahoj, Sundance!“ přivítala ji. Ve tváři už měla mnohem lepší barvu než minule a celkově vypadala zdravě.
„Jenn! Vypadáš skvěle.“ Sundance se po tváři roztáhl šťastný úsměv. „Takže už je ti líp,viď?“
„Ano, o dost,“ přiznala a prohlížela si svou neteř. „Zase jsi nespala?“
„Spala, i když..ehm..“ začervenala se, když si připomněla události dnešní noci.
„Suny?“ zamrkala nechápavě Jenn. „Copak se stalo, že jsi tak zrudla?“
Té zahořely tváře ještě víc než předtím. „Včera jsem tak trochu usnula v práci, aspoň myslím – moc si to nepamatuji… A jeden.. můj kamarád mě dopravil domů.“
Jenn se v očích zablesklo zvědavostí. Že by si její oblíbená neteř konečně někoho našla? „Který kamarád?“
„Toho neznáš,“ odpověděla vyhýbavě; současně ji napadlo, že se právě chová úplně stejně jako Steve.
„Kdy jste se poznali, kde, jak..?“ vyzvídala Jenn.
Sundance se vzdala šance na změnu tématu a sedla si na okraj postele. „Tu noc, kdy mi doktoři řekli, že se ozval dárce. Kde? V metru..“ Znova jí přejel mráz po zádech, i když už to bylo tak dlouho. „No a teď se občas potkáváme…“ Za hodně, hodně podivných okolností.
„Jak vypadá, kolik mu je? Představíš mi ho někdy?“
„Ehm.. samozřejmě že ano. Je mu .. já vlastně ani nevím,“ uvědomila si a zároveň ji něco napadlo. „Neřeknu ti jak vypadá, ani jak se jmenuje – chci vidět tvou reakci, až ho uvidíš.“ Schválně, bude jí taky připomínat Jimmyho?
„Dobře, jak myslíš,“ zavrtěla se nechápavě Jenn. „Ale proč vlastně nejsi u koní?“
Sundance jí všechno vysvětlila, popsala příhodu s useknutou psí hlavičkou a zůstala tam až do konce návštěvních hodin. „Ještě jsem chtěla zaskočit za Rafelem a poděkovat mu,“ praštila se do čela, rychle Jenn líbla na rozloučenou a rozběhla se k jeho pokoji. Sundance vůbec často běhala.
Vrazila k němu na pokoj jako velká voda, až potom ji napadlo, že je slušnost klepat. „Dobrý den, promiň mi ten vpád..“ omlouvala se překotně.
„V pořádku, nic se nestalo.“ Rafaelo byl oblečený do civilních šatů, kufr u postele.
„Ty někam jdeš?“ podivila se Sundance. „Teda..to už tě jako pouští? Já myslela, že to bývá po vizitě..?“
„Potřebují volná lůžka, a já už jsem stejně zdráv.“
„Aha. No, k věci. Chtěla jsem ti poděkovat, za všechno..“ Sundance nějak nenacházela vhodná slova. Ta radost a naděje, kterou cítila, se slovy vyjádřit prostě nedala.
„Jak jsem již minule říkal, nemáš zač.“
„Takže odjíždíš?“ zeptala se Sundance, aby řeč nestála.
„Ještě bych tu pár dní pobyl, Anglie je krásná země.. Máš na zítra nějaký program? Že bychom spolu někam vyrazili,“ usmál se oslnivě na Sundance, že by se modelkám podlamovaly nohy.
Jí ale ne. „Mám, jdu ke koním.“
„Směl bych jít s tebou?“
Podívala se na něj jak na blázna. „Tobě se chce vstávat o půl šesté?“
„Klidně,“ pokrčil naoko ležérně rameny. „Pro tebe cokoliv.“
Tohle se Sundance vůbec nelíbilo. Byla mu sice vděčná za darovanou kostní dřeň, ale nic víc ji na něm nezajímalo. „Tak tedy zítra v šest na zastávce.“ Rafael se natahoval, aby jí políbil ruku na rozloučenou, ale ona raději urychleně zmizela z pokoje.
Takže nemohla vidět jeho naštvaný, nebezpečný výraz.
