6.kapitola: Carmilliny tajnosti
Jimmy se vrátil do podzemního útočiště a chvíli mu trvalo než našel Carmillin pokoj,protože měla vchod dokonale skrytý; tak aby vypadal jako součást zdiva. Když konečně spatřil sotva znatelný obrys dveří,nevěděl jak je otevřít a tak začal nahmatávat jakoukoliv úchytku,kliku nebo něco podobného. Po pár minutách byla jeho vytrvalost odměněna a podařilo se mu zamáčknout do zdi drobný načervenalý kamínek. Hmátl do jamky,která se posunutím oblázku vytvořila a zmáčkl tlačítko ukryté uvnitř. Zeď se otevřela jako úplně normální dveře,a ne jako kus šutru. Jimmy prošel dovnitř a raději za sebou zavřel,aby nikdo neviděl pro co vlastně jde. Zvědavě se rozhlédl po Carmillině pokoji a udivilo ho,že tu neměla postel,jenom pohovku. Že by spávala na sedačce? To mu na Carmillu absolutně nesedělo. Nechal tuto záhadu být a přesunul svoji pozornost ke stolku,kde měla odložené šperky a k polici se starobyle vypadajícími knihami. Přemýšlel kde by asi mohla mít schovaný opalovací krém,a nakonec zkusil otevřít šuplík pod skříní s oblečením. Vyběhlo na něj akorát pár pavouků,tak jej zase zavřel a začal prohrabávat komplet celou místnost.
Prohledával zrovna poličku nad stolem,kde byly převážně šampony a tak podobně,takže doufal že by poblíž mohl být i krém,když vtom se nehtem zachytl za zadní stěnu – alespoň si to myslel,jenže potom mu došlo,že v tom případě by musela být tlustá nejméně jedenáct centimetrů. Nerozhodně se zarazil,ale pak neodolal a s provinilým výrazem si uvolnil cestu k tajné přihrádce. Nechápavě vyndal ven dvě fotky,akvamarín vybroušený nějakým neskutečným mistrem do tvaru letící labutě,kousek látky,potom nějaký pytel ze sametu,v němž podle hmatu sice něco bylo,ale nevydávalo to absolutně žádný zvuk,skleněnou lahvičku ve které o sebe šustily nějaké sušené rostlinky,potom další lahvička,ještě menší a s modrým sklem,ve které byl jemný světlý prášek,kožené pouzdro do kterého by padla tak akorát mp3,svazek klíčů; nových i starých, a jako poslední něco,co by ve věcech upíra rozhodně nehledal – láhev slivovice.
Položil všechny předměty na stůl a začal se jimi popořádku probírat. Na první fotce byl asi tak třicetiletý muž se světle hnědými rovnými vlasy a modrýma očima. Jimmy sice nechápal proč to tam Carmilla má,ale nezabýval se tím. Jenže potom se podíval na druhou fotku a málem ho kleplo – byl tam zase ten stejný muž,jenže tentokrát už nebyl sám. Stál pod stromem v Hyde Parku a kolem pasu se držel se štíhlou ženou,které kolem ramen líně povlávaly rudé kadeře……s Carmillou. Jimmy na tu fotku dlouho upřeně zíral,jako by snad doufal že se obraz změní a zmizí,že to co vidí není pravda,ale potom se donutil zastavit zmatené myšlenky,které se mu kupily v mysli a zaměřil svou pozornost na další předměty. Světle modrá labuť a akvamarínu ho chvátila,ale jinak na ní neshledal nic extra zajímavého,takže ji brzy opatrně odložil a prozkoumal kousek kostkované látky. Z té byl zmatený,protože jediné co o ní dokázal říct bylo,že voněla po člověku,nic víc,nic míň. Konečně se dostal k sametovému pytli a nedočkavě ho otevřel,aby zjistil co je jeho tajemných obsahem,který nevydává žádný zvuk. Na stůl s téměř neslyšitelným břinknutím vypadly čtyři překrásné dýky se dřevěnou rukojetí. Jimmymu se zatajil dech,když jednu z nich vzal do ruky,aby ji blíže prozkoumal. Vyzařovala z nich hrozba,smrt. Ale přesto byly velmi krásné a jakýmsi zvráceným způsobem přitažlivé. Odhadoval,že čepel je ze stříbra s možnou příměsí něčeho,co nedokázal identifikovat,a rukojeť že je vyrobená z jasanu,vykládaná rubíny.
Rubíny,zase rubíny. Copak musí být všechny drahokamy v barvě krve? posteskl si.
S nepříjemným pocitem se chystal uložit všechny čtyři dýky zpět do jejich sametového žaláře,ale zvědavost byla opět silnější než on. Musel zjistit,jestli je to na co myslí pravda. S posvátnou úctou vzal do ruky jednu z dýk a jemně si čepelí přejel přes předloktí. Dýka jeho odolnou upírskou kůží projela jako by nebyla víc než pouhý vzduch. Jimmy ohromeně sledoval,jak mu stříbrná čepel rozřezává kůži,maso a žíly,tak jednoduše jakoby ani nebyl upír,ale hrudka másla. Pak ještě víc vytřeštěně pozoroval,že se čepel v místech,kde se dotkla jeho těla rozzářila rudým světlem.
Pak mu z rány vytryskla krev.
„Jauuuuuu!“zaječel poněkud opožděně a upustil tu proklatou věc na zem. Pořád ještě trochu nechápavě sledoval,jak mu z pořezané ruky příští krev,než mu konečně došlo že by ji měl zastavit,nebo umře na její nedostatek. Neuváženým pohybem shodil zdravou rukou tu titěrnou lahvičku z modrého skla. Už ji nestačil zachytit,a tak se roztříštila přesně na jeho krvácejícím předloktí. Světle fialový najemno namletý prášek se vysypal na podlahu,a velké množství skončilo na jeho ruce. S otevřenou pusou pozoroval,jak se pod ním začíná kůže okamžitě hojit,a za pár sekund nebylo po říznutí ani stopy. Opatrně zahýbal prsty a poté si přejel prsty druhé ruky po zranění,jako by očekával,že zacelená kůže je jen iluze. Ale nebyla,takže si nejdříve obalil ruku mikinou,zvedl dýku z podlahy a přeopatrně ji vložil do měkkých záhybů sametu, načež pytel rychle zavázal a odložil na pohovku. Ač si celou scénu přehrával jak dlouho chtěl,na nic racionálního nedokázal přijít. Tušil že to jsou pravděpodobně nástroje vyrobené za jediným účelem – zabíjením upírů. To jak nevydávaly žádný zvuk, přestože byly vyrobeny navenek z normálního materiálu,jak prošly jeho kůží jako by byla ze smetany,jak se rudě rozzářily.
Ale proč je tu Carmilla schovává???? Jimmyho to vyděsilo. Byla snad členkou nějaké sekty zabíječů upírů? To bylo směšné – vždyť byla s Charlesem a Vladem od své přeměny.
Ale mohla se zkazit…mohla se třeba pomátnou a teď zabíjí své druhy, ozval se Jimmymu v mysli ďábelský hlásek,který ale okamžitě vystrnadil. Nevěřil že by něčeho takového byla Carmilla schopná.
Rozhodl se to teď pustit z hlavy a obrátil pozornost k prášku,který mu zřejmě zachránil život. Kdyby z něj totiž vyteklo moc krve, jeho tělo by vyschlo a pak by se prostě rozpadl v prach. Upíři pijí krev,která odchází do žaludku,stejně jako u lidí jídlo. Jenže potom už neputuje nikam dál,ale speciální upírské žaludeční stěny ji prakticky všechnu vstřebají do těla,kde se prostě rozptýlí;jen malá část odchází do žil. Ta krev rozlitá souměrně po celém těle umožňuje upírovi žít. Ale kdyby přišel o velké množství krve,tak by se krev nedokázala soustředit na tolika místech zároveň a upír by prostě a jednoduše vyschl a poté zemřel. Někteří zkušení nemrtví se však naučili štěpit molekuly krve a krevní destičky,takže v případě velké ztráty krve nebo nedostatku potravy (například ve středověku,kdy se pořádaly hony,tak se museli upíři klidně i na několik měsíců ukrýt do rakve a zůstat tam) si tu krev prostě sami vytvoří a tak přežijí. Proto je při likvidaci upíra důležité ho spálit,a prach vložit do uzavřené nádoby,na jejíž vršek se musí dát myrta; jinak by se byl upír schopen znovu vrátit.
Jimmy z podlahy sesbíral co možná nejvíce prášku a prozatím ho nasypal do prázdné mističky na prstýnky. Teď když rozbil lahvičku tak mu bylo jasné že nemá navybranou a musí s Carmillou promluvit. Nějak se mu nechtělo znát pravdu,a tak se rozhodl,že si ještě prohlédne zbytek věcí. Vzal druhou lahvičku,tu větší, a vysypal její obash na stůl – po předchozí zkušenosti se chtěl prvně podívat co to je,než na ně sáhne. Jaké bylo jeho překvapení,když z ní vypadly usušené lístky myrty. Teď už Jimmy nechápal vůbec nic,protože o již zmiňované likvidaci upírů nic nevěděl – tedy aspoň neznal tu část s myrtou. Vrátil rostliny zpět a uzavřel je korkovým víčkem,než ho stačí pokousat nebo něco podobného a obezřetně si měřil tu věc,která velikostně vypadala jako obal na mp3,ale jelikož byla celá z černé kůže,pochyboval že v ní bude tahle hračka dvacátého prvního století. Nakonec dospěl k závěru,že pokud to neotevře,nedozví se co je uvnitř,a tak s co největší opatrností odklopil horní proužek kůže. Když na něj nic nevyskočilo a nezabilo ho to,naklonil pouzdro úhlopříčně ke stolu a udiveně spatřil,jak z něj vyklouzl zapalovač. Nebyl to ale obyčejný plastový zapalovač,tento byl z nějakého druhu kovu, a táhly se přes něj různé nápisy,kterým nerozuměl. Projistotu ho nezkoušel zapálit a vrátil zpátky do pouzdra.
Svazek klíčů vzal po krátkém zaváhání do ruky – sázel na to,že klíče by mu snad neublíží. I když,kdo ví… Moc z jejich ohledání nezjistil,jen na jednom byl nápis double ppv. 7, ale to mu nic neříkalo,takže je brzy odložil a zaměřil se na poslední věc,kterou z Carmilliny tajné přihrádky vytáhl – na slivovici. Přetáčel v rukách láhev sem tam,a nakonec oddělal víčko,aby se ujistil že je v tom skutečně onen alkoholický nápoj. Byl. Jimmy nakrčil nos, ale pak s hloubavým ve tváři přiložil hrdlo láhve ke rtům a ochutnal. Kupodivu měla pálenka svou chuť,což ho nesmírně překvapilo,protože cokoli co z lidského jídla zatím zkusil chutnalo naprosto nijak - jako by žvýkal neochucený jedlý papír.
Že by Carmilla pila slivovici,aby si připomněla,že má ještě i pár lidských chuťových buněk? zeptal se Jimmy sám sebe,protože ho nenapadal jiný důvod,proč by měla upírka skladovat alkohol. Carmilla jako alkoholička… Jimmy vyprskl smíchy. Představil si ji v protialkoholické léčebně,jak se prochází po parku v županu a trepkách….
Uklidil věci zpět do poličky a pečlivě zasunul tenkou dřevěnou desku na místo,aby nikdo kdo by se třeba ke Carmille vloupal nic nenašel. Prohledal šuplíky a ve čtvrtém se na něj usmálo štěstí,objevil tam opalovací krém,s ochranným faktorem 500. Rovnou si jím potřel všechny místa,kde neměl oblečení,popadl zbytek krému a vyrazil. Už byl vážně hladový, a taky strávil prozkoumáváním Carmilliných tajností spoustu času – určitě se už vrátila a teď na něj netrpělivě čeká u vchodu do podzemí.
Jeho tušení bylo správné;čekala a byla pěkně netrpělivá. „No konečně!“utrhla se na něj, vyrvala mu z ruky opalovací krém a začala si jím potírat popálenou pokožku. „Cos dělal že ti to trvalo tak dlouho?“
Jimmy uhnul pohledem a rozpačitě mlčel. Carmilla nechala krém krémem a pohlédla na něj. „Jimmy?“
„Já jsem tak nějak….vážně mě to mrzí,“ začal omluvou. „Nemohl jsem ten krém najít, a tak jsem systematicky prohledávala poličky a omylem jsem se nehtem zachytil za stěnu té tvé tajné přihrádky.“
Ach ne! vydechla Carmilla zděšeně. „T-ty jsi vi-viděl jsi c-co tam -“
„Ano,viděl.“
Viděl Briana. To ne! Nesmí o něm nikomu říct…doprdele!!! nadávala v duchu, ale nahlas neřekla jediné slovo. Třeba byly ty fotky něčím zakryté,třeba si jich nevšiml…
„Carmillo, na co tam máš ty ďábelské dýky?“ vyhrkl Jimmy. „Jenom jsem si lehce přejel ostřím po ruce a málem si ji uřízl,nebýt toho,že jsem si na ránu shodil jakousi lahvičku se světle fialovým práškem…“
Oslovené se neskutečně ulevilo,že se ptá zrovna na tohle. „Ty ses pořezal Sabarovou dýkou? Noo,co na to říct… ty jsi ale vůl!“
„Sabarovou dýkou?“povytáhl Jimmy obočí. „Schováváš u sebe tajně dýky na zabíjení upírů? Trochu divné,nemyslíš? A co ten prášek? Ten se asi v lékárně koupit nedá,že?“
„Zpomal,sakra. Ty dýky tam mám jako pojistku. Nikdy nevíš co se může stát. Co se týče toho prášku,dá se vyrobit - trvá to zhruba měsíc a pokud jedinou ingredienci přeženeš,tak ti rozežere kůži,ať už jsi upír nebo člověk.“
„Dýky jako pojistku?“vytřeštil Jimmy oči. „Na co proboha?“
„Ty po téhle planetě nechodíš devět set let,takže to nemůžeš chápat. Ale je spousta upírů,kteří nežijí ve Společenství jako my,upírů kteří jsou zlí – jo,doopravdy zlí,to co jsi viděl tady je nic! Existují upíři,kteří se nedají zabít jinak než těmi dýkami, a tyto zvláštní zmutovaná monstra vytvořil jak jinak než člověk! Samozřejmě už je dávno mrtvý,ale to nám moc nepomůže,protože oni se rozmnožují normálním způsobem,jako lidé a tak je jich pořád víc a víc… Proč o tom obyčejní řadový upíři nic neví? Cha! A co bys dělal,kdybys to věděl? Schoval by ses pod postel a čekal až si pro tebe přijdou,nebo se snad hrdinsky vypravil zemřít? A kdybys věděl o existenci Dýk,ukradl bys mi je?“
Jimmy dlouho přemýšlel nad tím co mu řekla. „Máš pravdu,“řekl tiše. „Proč to někomu říkat. Mnohem lepší je zachránit kůži sobě a svým blízkým.“
Carmilla z jeho slov pochopila na co naráží. „Jestli o něm komukoliv řekneš,zabiju Sundance.“ Přestože jí byla blonďatá dívka sympatická,věděla že jedině tahle výhružka bude na Jimmyho bezpodmínečně platit.
„Zkus se jí dotknout a bude to to poslední,co v životě uděláš,“zavrčel Jimmy.
„Ne,nehádejme se,“ požádala ho Carmilla. „Prostě budeme chránit tajemství toho druhého,a všechno bude ok,ne?“
„Dobře,“souhlasil Jimmy. Pořád byl ještě trochu vyvedený z míry Carmilliným přiznáním,ale nesmírně ho potěšilo,že v tom není sám. Dokonce i tak stará upírka se může zamilovat do člověka a vykašlat se tak na všechny zákony…
„A na co jsi tam měla ten zapalovač? A myrtu? Od čeho byly klíče? A všechno ostatní…. Ta slivovice??“ vzpomněl si Jimmy.
„Tolik otázek,a tak málo času,“ zavrtěla sebou Carmilla. „Tady máš sluneční brýle,a já ti po cestě všechno vysvětlím,jo?“
Vylezli z podzemí a Jimmyho okamžitě začalo v očích pálit světlo,naštěstí jen obyčejné denní,protože sluníčko se konečně schovalo za mraky. „Do háje,to je hrůza!“ zaklel a zavřel podrážděné oči. „Nikdy se nedokážu přizpůsobit…“
„Ale dokážeš,“ protestovala Carmilla rozhodně a donutila ho otevřít oči. „Pokud seto nenaučíš,už nikdy neuvidíš Sundance.“
„Můžu se na ni chodit dívat v noci…“
„Ne,nemůžeš. Zapomněl jsi,že tě mám na starosti?A já se právě rozhodla,že tě v noci nikam nebudu pouštět. Ani na lov,prostě nikam,rozumíš? Takže se buď naučíš žít ve dne,nebo chcípneš hlady.“ Nechtěla být nepříjemná,ale Jimmy by to jinak vzdal.
„Jdi hrozná,“posteskl si a přinutil se nezavírat oči. Ušli sotva pár metrů,když Carmilla někam zmizela. Kdyby ji Jimmy neslyšel,vůbec by netušil kam se poděla,protože si sotva viděl na špičky. Takhle za ní ale bleskově. Nejprve mu zlomil vaz,aby nic necítil a potom se lačne zakousl do krční tepny a hladově sál,dokud ho nevypil do poslední kapky krve. Zkontroloval jestli na sobě nemá žádné rudé skvrnky a když bylo vše v pořádku,vrátil se ke Carmille,která trpělivě čekala venku. „Chutnalo?“
„Celkem jo,“kývl Jimmy a smutně si olízl ret. „Nepůjdeme ještě jednou?“
„Odkdy ty dobrovolně zabíjíš?“ podivila se Carmilla a než stačil cokoliv říct, nasměrovala ho k další opuštěně vypadající budově. Tentokrát se nasvačila i ona,a později se vrátili i pro první tělo. Společně je odnesli k Odkládací jámě a uložili. Sluníčko vykouklo z mraků,takže se Jimmy okamžitě začal připalovat a neodpustil si fůru nadávek.
„Jsi si jistá,že vážně neshořím?“ zeptal se nakonec úzkostně,když se mu začalo lehce kouřit z ruky.
„Možná jo,ale neměl bys.“ Carmilla se taky pekla,ale pořád na tom byla podstatně lépe než Jimmy. Musela si přiznat,že sejí to celkem líbí,takhle bojovat proti slunci,protože pokud s Jimmym bude chodit pořád,mohla by si s Brianem brzy vyrazit i ve dne. Bylo by to pro ni mnohem bezpečnější,protože v denní dobu nikdo ven nechodí,kdežto v noci ji může někdo zmerčit.
„Děláš si srandu?“ Jimmyho hlas nabyl lehce hysterický podtón. Mockrát si představoval jak zemře,ale nikdo ho nenapadlo,že ho zaživa upeče slunce.
„Ani ne,“ vytáhla Carmilla z kapsy pilníček a začala si lhostejně upravovat svoje už tak dokonalé nehty. „Pár hromádek popela už jsem viděla.“
Jimmy zoufale přemítal,jestli si z něj utahuje nebo se ho snaží přivést k šílenství. „A nepůjdeme teda raději do stínu?“
„Tak joo,“ uložila Carmilla pilník zpět do kapsy a pomalým lidským krokem se vydala ke stínu na konci ulice,který tam házela velká budova továrny.
„Rychleji by to nešlo?“ nervil Jimmy a mnul si zápěstí,které si zřejmě potřel jen slabou vrstvou krému,poněvadž ho příšerně pálilo.
„Nešlo,musíme splývat s davem. Jen si hezky užívej sluníčka,“ vycenila Carmilla zuby na zářivý kotouč na obloze,který Jimmy v duchu proklínal. Bohužel je vycenila až příliš,takže do ní musel honem drbnout,protože kolemjdoucí si málem stačili všimnout jejích ostrých špičáků.
„Buď v klidu,“ poklepala mu na rameno,až bolestně zavyl - jeho spálená kůže protestovala. „Kdybych tu teď začala řvát že jsem upírka,nikdo by mi stejně neuvěřil. Možná by mě vrazili do blázince,kdybych s tím ječením nepřestala,ale vsaď se o co chceš, že se budou maximálně smát a nebo se na mě dívat jak na exota.“
A než jí v tom Jimmy stačil zabránit, opatrně vyskočila na kapotu zaparkovaného modrého auta a spustila: „Ahóój,lidi!! Víte kdo já jsem?? Strašný upír z Londýnského podsvětí!!! A tebe! “ ukázala na Jimmyho. „Tebe si dám k obědu!“ Ladným skokem se vrhla z auta přímo na černovlasého upíra,kterému se teď ve tváři střídal vražedný s nevěřícným výrazem.
Dělala jako že se mu zakusuje do krku, a to už začala pískat kolemjdoucí skupinka sprejerů. „Kočka,“ komentovali spíše její postavu než činnost. Carmilla popadla Jimmyho za ruku a s mnoha oslnivými úsměvy tomu nejodpornějšímu sprejerovi z celé skupiny se pomalu odporoučeli k Jimmyho vytouženému stínu.
Tomu nějak došly slova. „Blázen,“ konstatoval pouze a nenápadně se začal potírat novou dávkou opalovacího krému. Měl u toho zavřené oči,aby si konečně odpočinuly od protivného slunce,a tak neviděl že se Carmilla odplížila zpátky za sprejery a po pár svůdných mrknutích si od nich vzala jednu barvu. Zjistil to až tehdy,když zaslechl syčení a ucítil na svých vlasech lepkavou tekutinu,která bleskurychle zasychala. „Ty mrcho!“ vřískl naštvaně,vytrhl jí sprej z ruky a zkrášlil její rudé vlasy tyrkysově modrou barvou.
„Líbí?“ rozesmála se Carmilla a vytáhla z kapsy zrcátko. Jimmy zauvažoval,co všechno sebou nosí… pravděpodobně celou manikúru a dalších milion věcí… Nevypadala,že by jí modrá ve vlasech vadila.
„Tak povídej!“ vyštěkl Jimmy. „Slíbilas že mi vysvětlíš,k čemu jsi tam měla všechny ty věci.“
„Kousek látky tam mám kvůli tomu,abych v případě něčeho neočekávaného Briana kdykoliv snadno našla. A taky si ji chci schovat napamátku,až…“ nedokončila. „Čeho všeho sis ještě stačil všimnout?!
„Všeho…“
„Hm. Takže potom ten speciální zapalovač – když totiž rozsekáš upíra Dýkou, musíš to co z něj zbude spálit,jinak zase ožije… když ho někdo poskládá dohromady. No a když ho spálíš,tak musíš popel vložit do uzavřené nádoby a na vršek dát snítko myrty,jinak je schopen se zformovat zpátky. Je to zvláštní;představ si ,že se před tebou najednou z hroudy popelu vytvoří upír… ale je to tak. Proto ta myrta – vězení.“
Carmilla se odmlčela a Jimmy využil chvilky ticha ke kladení otázek. „Myrta? Ale normálně nám myrty nic nedělá,nebo ano?“
„Neměla by,pokud ovšem nejsi alergik,ale v popelnaté formě máš prostě smůlu. Je to vlastně takový pohřeb zaživa, svým způsobem.“
„Když je z tebe popel,to asi naživu zrovna moc nejsi,“ podotkl Jimmy.
„Naživu ne,to jsem řekla blbě. Ale pořád…vnímáš. Jako bys byl slimák,kterýho omylem zakonzervovali… jenže už nemáš žádný mozek,abys cítil bolest,už nemáš žádné pocity,nemůžeš se vztekat že jsi zavřený… ale pořád jsi svým způsobem naživu.“ Carmilla se mírně otřásla.
Jimmy na ni hleděl a přál si aby se mu to jen zdálo. „Tím chceš naznačit,že my prostě umřít nemůžeme? Nikdy? Když nás převálcuje kamion,tak se prostě složíme zase dohromady? Za jak dlouho? Když nás někdo spálí, složíme se z popele??? A pokud na nás dá myrtu,tak zůstaneme popelem navždy???????“
„Pravděpodobně.“
Jimmy na Carmillu vztekle zasyčel. „Proč jsi mě přeměnila? Raději bych byl mrtvý,než měl takové „báječné“ vyhlídky na budoucnost.“
Té už ruply nervy. „Myslíš že se mi to líbí? Pořád dělat to samé,staletí po staletí? Proč si myslíš že nesedám dole v sále? Chcípla bych nudou,kdyby to šlo,ale nejde! Pořád se musím s někým loučit,a komu si můžu stěžovat??!“
„A proč jsi mi teda musela udělat to stejné?? To co tolik nenávidíš provést druhému?!“ vyjel na ni Jimmy.
„Drž hubu,kolem jsou lidi!“
„Před chvíli ti to ještě nevadilo!!!“
Tak sakra DOST!! Tady tě mám pod velením já,hergot!! Kdybys byl s kýmkoliv jiným,ani si neškrtneš, natož aby tě pustili za tou holkou! Ale už mě fakt dožíráš,takže pokud okamžitě nepřestaneš držkovat, už se s ní neuvidíš!! zařvala na Jimmyho dopáleně Carmilla a vší silou praštila do zídky,která se po setkání s její tvrdou ránou okamžitě rozpadla.
„Podívej se co děláš!“ušklíbl se Jimmy,ale už se smířil s tím,že zvědavost se prostě nevyplácí a vrátil se k původnímu tématu. „Co ten akvamarín?“
„Ach,ten. Prostě kámen,a pěkný,ne?“ Carmilla se tvářila zcela lhostejně,ale zase ne moc,aby Jimmy neprokoukl její lež. Ten kámen nebyl jen tak ledajaký,ale rozhodně mu nehodlala vyzrazovat všechna svá tajemství.
„Klíče?“
„Od všech možných vchodů a protipovodňových vrat v podzemí. Půjčila jsem si je od šéfa Kanalizací a stihla udělat duplikáty dřív,než se probudil.“
Konečně se Jimmy dostal k nejzajímavějšímu předmětu. „Slivovice?“
Carmilla vyprskla smíchy nad jeho pohledem. „Jsi ještě nikdy neviděl upíra,kterej by chlastal?“
„To myslíš vážně?“ vytřeštil oči.
„Ne,dělám si srandu. Opravdu. Ta slivovice má trochu jiný účel…ehm…“ lehce zrůžověla.
„Jaký?“ chtěl vědět Jimmy.
„No… prostě si přihnu když jdu za Brianem. Upíra to neopije, ale skvěle to otupí naše smysly… pak je snadné být Nositelům krve tak blízko.“
„Oh.“ Na víc se Jimmy nezmohl. Takže její dokonalé sebeovládání vůbec nebylo dokonalé, jen prostě zjistila,že tvrdý alkohol otupuje upíří smysly…
Nakonec rozpačité ticho přerušil jeho žaludek. „Nepůjdeme ještě jednou?“ upřel na ni prosebné oči. Moc se mu nezamlouvalo,že zabije dnes již třetího člověka,ale hlad je hlad.
* * *
Sundancina pracovní doba v pizzerii už měla trvat sotva půl hodiny,když si ji přivolal navenek normální zákazník.
„Něco na pití ,pane?“
„Kafe,prosím. A tu šunkovou pizzu.“
„Hned to tady bude,“ řekla Sundance a už už se chystala odejít,když jí pohled mimoděk padl na rozepnutou černou bundu. Z vnitřní kapsy vykukoval nebezpečně vypadající nůž a jakýsi dřevěný kolík či co. Nedala na sobě znát,že by si čehokoliv všimla a odešla pro jídlo.
Když mu jej přinesla, nůž už ve vnitřní kapse nebyl.
Zatímco muž jedl,Sundance se převlíkla a jelikož jí zvědavost nedala,čekala dokud nedojedl a nezvedl se. Jakmile se za ním zavřely dveře,vyrazila ven. Tam se už setmělo,i když na západě byla ještě narůžovělá obloha. Co možná nejnenápadněji ho sledovala a byla čím dál napjatější,protože jestli ji orientační smysl neklamal,mířil přímo k Temži.
Jak se tak za ním plížila, dobře si ho prohlédla. Byl tak nějak normálně vysoký, na sobě měl černou bundu a tmavě modré rifle. Mírný podvečerní vánek mu cuchal světle hnědé rovné vlasy, které ho jako jediné alespoň trochu oddělovaly od okolní tmy.
Po projití pár dalších ulic si Sundance byla téměř stoprocentně jistá, že jde ke vchodu do podzemí. Málem dostala infarkt, když se prostě v půli kroku prudce otočil a ostražitě prozkoumával okolí, ale stačila se ještě schovat do stínu a jeho lidský zrak ji nezachytil.
Musela se zastavit na rohu ulice, protože pokud se chtěla nepozorovaně dostat k Temži, bylo nutné počkat až se tam dostane ten muž. Když konečně zmizel pod svahem, rychle přeběhla ulici a přeskočila zábradlí.
U známé zídky zaslechla nějaký šelest, a tak se na chvíli proměnila sochu a doufala, že dostatečně splývá s okolní tmou. Dlouho se nic nehýbalo, a tak opatrně sešla dolů pod most, a s neklidem zjistila,že netuší kam ten muž zmizel.
Automaticky se její pohled stočil na betonový poklop, a rozešla se k němu, aby zkontrolovala, jestli není otevřený nebo alespoň posunutý. Kdyby byl, byla by si rozmyslela jestli půjde znova dovnitř nebo ne – byla na vážkách, zvědavost ji sžírala, ale zároveň si pamatovala ten pocit děsu, když ji v temné chodbě obklopili ti bestie… nakonec však tento problém vůbec nemusela řešit.
Jen co udělala prvních pár kroků, něco ji zezadu chytlo pod krkem a začalo škrtit.
