3.kapitola: Magnifico italiano dispenser
Sundance si nebyla jistá jestli dobře slyší. To přece nemohla být pravda..to by znamenalo…
„JOOOO!!!!“ zařvala radostně a skočila doktoru Belingerovi kolem krku,až ho chudáka uvedla do rozpaků,ale nadšená dívka si ničeho takového nevšimla. Radost ji zcela ochromila… Dárce,mají dárce! Teta Jenn má ještě šanci!!!
„To je perfektní!! Kde je? Kdy sem přijede???“ Sundance se málem roztančila po sesterně.
„Sundance,brzděte,“ mírnila rozjařenou dívku vrchní sestra.
„Ale Tracy!- oh,no jistě,promiňte,“ zčervenala Sundance,překvapená svým náhlým výbuchem rozpustilosti. Pak se jí ale obličej znovu rozzářil. „Takže nenapínejte mě,kdo je to?“ dožadovala se odpovědi.
Doktor Belinger jí předal vytisknutou A4 s podrobnou zprávou,nechtělo se mu to Sundance celé vyprávět;měl za sebou horu náročných pacientů plus ještě noční – zkrátka na nejlepší cestě do bufetu,kde si vypije pořádně silnou kávu ve společnosti milé buclaté slečny Crainové.
Tracy začala mluvit,zatímco si Sundance dychtivě pročítala papír. „Jmenuje se Rafael Rivera,je Ital. Je mu dvacet šest,svobodný,černovlasý,opálený,“ zamrkala lišáčky na Sundance.
Ta zrudla až zaušima,ale potom si vzpomněla na to hlavní. „Mám mu zavolat? Nebo jste se s ním už nějak domluvili…nebo co??? Tak honem,dneska jste všichni nějak zabrždění!“ pobízela unavenou Tracy a stepovala po sesterně.
Ta nad Sundance jen zakroutila hlavou,ale byla potěšená že to děvče vidí takto zářit. „Čekali jsme na vás - “
„Tak já si zavolám,jo??“oznámila Sundance a už se vrhla po sluchátku a bleskově vyťukala číslo uvedené na papíře.
„Sundance,je noc! Nemůžete rušit lidi ze spaní!“ vykřikla Tracy,ale už bylo pozdě,a Sundance by si stejně nedala říct a zavolala by si.
Nedočkavě poklepávala prstem do stolu a poslouchala prozvánění,jedno,druhé třetí,čtvrté..
„Rafaelo Rivera,desiderare?“ ozvalo se ze sluchátka.
A kruciš, zanadávala si v duchu Sundance.Jak jsem mohla zapomenout,že italsky neumím? Ale co mám teď říct? Jak se s ním mám dorozumět? Rozhodla se zkusit španělštinu,ta je prý italštině celkem podobná. Zalovila v paměti a vzpomínala na hodiny španělštiny na střední.„Ehm..me llamo es Sundance Glitteringová y mi tía – “
„Oh,signorina Glitteringová!“ ozvalo se z telefonu perfektní angličtinou s trochu cizím přízvukem. „Už jsem se obával,že se neozvete. Tudíž předpokládám že důvod proč mi voláte uprostřed noci je ten,že máte zájem o mou kostní dřeň?“
Sundance zrudla,ačkoliv jí vůbec nebylo jasné proč. Snad tím,že ten muž na ni už jen jednou větou z telefonu udělal skvělý dojem?
„Vy mluvíte anglicky!“ zajásala nakonec,aby něčím zamaskovala odmlku. „To je úžasné! Ach,byla bych vám tak vděčná kdybyste nám pomohl. Pomalu jsem přestávala doufat že se nikdo nenajde.. Kdy budete chtít přijet? Zařídila bych vám hotel a doktoři by to taky potřebovali vědět.“
Předpokládala že by mohl dorazit tak to dvou až tří dnů,nejpozději do týdne. Snad. Proto ji jeho další slova dokonale vyvedla z míry.
„Nevadilo by vám,kdybych dorazil dnes časně ráno? První letadlo do Londýna odlétá za hodinu,myslím že bych ho ještě mohl stihnout. S hotelem si nelamte hlavu,vše zařídím. Jen bych vás směl požádat abychom se zítra někde sešli a prodiskutovali situaci?“
„J-jistě. Ráno.. už ráno?! Děkuji vám!! Ale přece vás nenechám po Londýně bloudit samotného,počkám na vás na letišti a odvezu vás k hotelu,abyste nemusel platit za taxík…“ Zítra zítra zítra!! jásala si Sundance sama pro sebe,vyvedená z míry Rafelovou ochotou.
„Budu se velice těšit,takže nashledanou za pár hodin,“ rozloučil se Rafael.
„Nashledanou,“ zazpívala Sundance a položila sluchátko.
„Tracy!!“ vyjekla nadšeně a vrhla se vrchní sestře kolem krku. „Zítra je tu!! Odlétá za hodinu..už za hodinu!!“
Tracy se mírně zamračila. „Tím chceš říct že cesta z Milána do Londýna zabere čtyřiadvacet hodin?“
„Co prosím?“nechápala Sundance ale pak se podívala na hodiny. „Eh! Ono je už… čtvrt na čtyři? Tak pozdě a já jsem zase nic nenaspala,“ posteskla si.
„Tak mazej domů,holka,“ pobídla ji Tracy.
„Když já mu slíbila že pro něj přijedu na letiště a ještě si musím – no jo! Řekli jste to Jenn?“ vzpomněla si Sundance na svou tetu,kolem které se to všechno točilo.
„Ne,i v tomto případě jsme čekali na tebe,ale brzdi!“ chytla Tracy Sundance pevně za paži,když viděla že se chystá rozběhnout k Jenninu pokoji. „Všichni pacouši spí a spát budou,tvoje teta taky. Přijď zítra v návštěvních hodinách a toho Itala si přiveď sebou,“ přikázala jí nesmlouvavě a postrkovala ji směrem k výtahům.
„Tak dobrou noc,“ brblala Sundance a neochotně se vydala domů.
V otevřené trafice si koupila ranní noviny a zamrazilo ji,když na titulní stránce zahlédla známou tvář. Tu uškrcenou dívku z metra. Nemohla si pomoct ale okamžitě noviny srolovala a vyhodila do nejbližšího odpadkového koše,přičemž se ještě obezřetně rozhlédla kolem sebe.
Na východě začala blednout obloha,když odemkla domovní dveře a konečně si připadala jakž takž v bezpečí. Výtah stále ještě nejel a tak se nahoru musela trmácet po schodech. Hned jak za ní zapadly dveře bytu šla k sobě do pokoje a lehce nervózně vytočila číslo své kamarádky od koní,Miri.
„Sundance?“ ozvalo se ospale.
„Ty spíš?Myslela jsem že máš hlídat,“usmívala se Sundance. Miri hlídala březí kobylku Morning Star,ale zjevně ji přemohl spánek. Aspoň někoho dneska Sundance nebudila nadarmo.
„Jó..“ protáhla provinile Miri. „Ale už se mám střídat s Meg,asi tak za dvě minuty – naštěstí. Dík žes mě vzbudila,Meg by asi zuřila. Chtělas něco?“
„Potřebovala bych si půjčit auto a šoféra…?“
„Tak Alexovi brnkni,“zívla Miri. „Aha,počkej – on je vlastně tady,já zapoměla. Za jak dlouho ho potřebuješ?“
„Asi tak za dvě hodiny,“otipovala Sundance a zapnula svůj starý počítač,aby se podívala na přílety letadel.
„Tak to je v poho,jen se vysprchuju,převlíknu,Alex mě hodí domů a pošlu ho za tebou. Proč ho vlastně potřebuješ?“ zajímala se Miri.
„Jedu na letiště vyzvednout dárce kostní dřeně pro Jenn!!“ vykřikla radostně Sundance.
Zdálo se že se Miri trochu probudila. „Tak to si nenechám ujít!Jedu s tebou,můžu?“
Sundance protočila oči. „Ne,nemůžeš.“
„Co-cože?“ptala se Miri ublíženě. „Proč mě tam nechceš?“ptala se nešťastně.
„Ježíš Miri,kdy už si zvykneš že já s tebou mluvím normálně? Vím,u vás doma asi nikdo ironii neužívá,ale za ty roky bys to už mohla znát…“
„Takže jedu!Pá za chvíli Sun!“ loučila se Miri nadšeně.
„Dej za mě pusu Cerisce,“požádala ji ještě Sundance a zaklapla mobil.
Udělala si kafe,nasnídala se a z otevřeného okna sledovala jak se obloha rozjasňuje,svět zase nabírá barvy.O hodinu později se převlékla a raději si uvařila ještě jednu kávu,aby po cestě na letiště neusnula a netrpělivě očekávala Mirin příjezd.
Miri. Seznámila se s ní když si jednou vyjela s Ceris na vyjížďku. Musela s sebou nutně vzít jednu novou holku,Joanu,protože Meg neměla dostatek lidí kteří by mohli jezdit s „malýma holkama“ ven a Sundance se jí zdála nejspolehlivější.Jenže Joana byla prostě neskutečná potvora,která si o sobě myslela že je nejlepší jezdkyně pod sluncem a místo aby se řídila Sundanciným rozkazem,že kolem silnice cválat nebudou,rozjela se co nejrychleji. Starý Desert Air byl sice dobrák,jako stvořený pro začátečníky,jenže byl lekavý. A tak v tu nejméně vhodnou chvíli skočil doprostřed vozovky.
Sundance se ještě teď občas třásly ruce když vzpomínala jak s hrůzou sledovala přibližující se limuzínu,která vypadala že to rozhodně neubrzdí… ale stal se zázrak a ona zastavila. Vylezla z ní tak šestnáctiletá dívka a upřeně zírala na koně.Jako by byla fascinovaná a vůbec si nevšímala té úděsné situace. Sundance si připadala jako by právě přechodila infarkt a s mnoha omluvami té zazobaně vypadající paní,které vystoupila z limuzíny hned po své mladé dceři, odtáhla Joanu pryč. Ta potom vedla Aira celou cestu vedle sebe a Sundace raději držela rty pevně u sebe,protože kdyby je rozlepila,asi by Joanu zasypala hodně nevybíravými nadávkami. O pár dní později se ve dvoře stájí objevila tatáž limuzína,ale tentokrát v ní jela jen ta šestnáctiletá dívka a šofér. Stydlivě se nám představila a vysvětlila nám kdo je a proč sem přišla. A o dalších pár dní později už jí rodiče pořídili koně.
Měli neskutečně mnoho peněz,obrovskou vilu a plno dalších věcí – soukromý ostrůvek v karibiku. A taky to byli ti největší snobové na světě,což Miri nenáviděla.
Snažila se zapadnou do našeho „prostého“ kolektivu a po čase se jí to zdařilo,ale pořád byla prostě „ta bohatá holka“. Se Sundance byly kamarádky už několik let a Miri jí vždy ochotně půjčovala svého šoféra Alexe,který byl bez sebe nadšením kdykoliv Sundance mohl někam odvézt – ačkoliv byl ženatý a měl dvě děti.
Konečně před domem zatroubil klakson,jehož zvuk by Sundance poznala kdekoliv. Nadšeně vyrazila a cestou se málem skutálela ze schodů,jak pospíchala.
Z nablýskaného Chevroletu Corvette GT1 jí zuřivě mávala Miri. „Tak pohyb,ať nezmeškáme přílet!“
Sundace naskočila do sporťáku a už se ani radši neptala proč mají zase nové auto - to „staré“jim vydrželo pouze tři měsíce. „Díky že jste pro mě přijeli.“
„Pro tebe vždycky Sundance,“ povzdechl si Alex zasněně.
„Hmm,“ zrůžověla. „Tak…jak se má Ceris?“ zavedla řeč na svou kobylku.
„V pohodě,mám tě od ní pozdravovat,“pousmála se Miri a natáhla se dopředu k Alexovi,aby si vzala kafe. „Tak povídej,kdo je ten dárce?“
„Ital,jmenuje se Rafaelo Rivera a Tracy říkala že prý je pohledný,“ zamrkala na Miri.
Ta si odfrkla. „Nikdo nemůže být hezčí než Peter.“ Peter byl Mirin kluk,a muselo se nechat že byl velice krásný.
Sundance jí chtěla nějak provokativně odpovědět,ale pak se zarazila. Znala někoho,kdo byl mnohem hezčí než Peter. Steve. Kde je mu asi konec…
„Sundance,prober se!“ zamával jí Miri rukou před obličejem. Zvědavě si ji prohlížela. „Nebo ti snad na Peterovi něco vadí?“
Sundance vzdechla. „Ne,Peter je fajn. Jen jsem unavená,na rozdíl od tebe jsem vůbec nespala – i když to bylo na balíku slámy.“
„A ve spacáku,“ upřesnila Miri.
„Zapomněla jsi na oblečení – dala ti sebou maminka růžové pyžamko,aby se její maličká holčička dobře vyspinkala?“popichovala ji,ale zároveň nebyla daleko od pravdy. Mirina máma byla příšerný člověk,která se starala jen o to jak ještě víc rozmazlit svoji dceru. Naštěstí se jí to vůbec nedařilo.
Miri jen cosi zabručela a dál to nekomentovala. Takto brzy ráno ještě nebyl žádný provoz,takže na letiště dorazili během pár desítek minut. Sundance popadla Miri za ruku a dychtivě ji táhla k plotu,aby se mohly podívat na přílet letadla. Alex zůstal v autě.
Konečně se stroj objevil na obloze. Sledovaly jak letoun elegantně dosedl na dráhu a potom se zastavil. Přijely schůdky a začaly vystupovat cestující. Sundance svým ostřížím zrakem bystře sledovala jeden východ,Miri druhý. Ta za chvíli nadšeně vyjekla: „Sun ,támhle,podívej!“
Sundance se podívala směrem,kam mířil Mirin prst. Z letadla s nesmírnou grácií vystupoval elegantně oděný opálený muž,černé vlasy mu cuchal vítr. Sluneční brýle jen dotvářely konečný efekt. Vypadal… naprosto bombasticky. Byl jediný takový cizinec,který z letadla vystoupil. Takže to bylo jasné – tohle byl Rafaelo Rivera.
Sundance spadla brada ohromením,ale to Rafael samozřejmě (naštěstí) nemohl vidět. Zato Miri ano,a hrozně se tomu smála.
„Tak takového sexy dárce neuvidíš každý den,“ hihňala se když Sundance nedokázala odtrnout pohled od Italova vypracovaného těla.
„Co?“ konečně se probrala Sundance z omámení.
„Sundance,ty ses zabouchla!“ zvolala zvesela Miri na celé letiště.
„Drž pusu!“ okřikla ji Sundance a zrudla. Což Miri rozesmálo ještě víc. „Pojď,jdeme ho přivítat,“ prohlásila s doznívajícím smíchem a vlekla červenou Sundance do příletové haly.
Rafael zrovna procházel dveřmi. Miri na něj zamávala a tak se trochu nejistým krokem vydal k oběma dívkám. Ještě než stačil promluvit,Miri spustila: „Dobrý den,velice mě těší pane Rivero. Já jsem nějaká Miri, a tohle je Sundance.“
„Rafaelo Rivera,rád vás poznávám,“ kývl na Miri způsobně hlavou a obrátil se k Sundance. Vzal ji za ruku a jako by byla nějaká královna ji políbil „Jsem šťasten že vás poznávám,slečno Glitteringová. Bude mi nesmírným potěšením pomoci vám a vaší tetě.“
„Ehmm… také vás ráda poznávám,“ zamumlala Sundance a přála si aby se mohla propadnout do země. Byla rudá jako rak a Rafaelovo chování ji úplně vyvedlo z míry. Jaktěživ jí nikdo nepolíbil ruku!
„Měli bychom jet,“ navrhla Miri a vykročila k parkovišti,opět táhnouc Sundance vedle sebe. Rafael popadl svůj kufr a šel za nimi.
„Tohle je Sundancino fáro!“oznámila Miri Rafaelovi,když ukládala jeho zavazadla do kufru. „Třída,co?“pokračovala dál a nevšímala si Sundanciných vražedným pohledů. „Jó,kéž bych taky mohla mít takové..“
Sundance měla co dělat aby ji nezaškrtila,zvláště když si Miri sedla dopředu a nechala ji vzadu s Rafaelem.
Nakonec se rozhodla přistoupit na Mirinu hru. „Alexi,odvez nás prosím k hotelu… ehm,pane Rivero?“
„K hotelu Hilton,děkuji.“
Alex se vepředu křenil. „Budete potom chtít jet na golf slečno,nebo vás mám hodit do vaší rezidence?“ptal se Sundance.
„Do nemocnice,můj drahý šofére,“zamračila se na Alexe. „A bez komentáře.“ Alex se rozesmál a Miri taky,zato Sundancin obličej byl jeden velký bouřkový mrak. „Nemohli byste toho nechat?“zasyčela.
„Ale proč,lady Glittering?“ nasadila Miri ublížený výraz
„Ty jsi neskutečná potvora,“ zasténala Sundance.
Rafael přebíhal zmateným pohledem z jedné na druhou a nic nechápal.
„Miri zase předvádí jaká je skvělá podrazačka,“ vzdychla Sundance. „Tohle je její auto i šofér,stejně jako ta vila o níž mluvila.“
„Ach tak. Jsem rád že mě odvezete – nemáte tušení jak je nepříjemné když na vás lidé zkoušejí mluvit nějakou cizí řečí,o níž pomalu ani nemám tušení že existuje,než zjistí že mluvím anglicky,“ posteskl si Rafael.
„A co za řeči na vás zkouší?“ ptala se Miri se zájmem,i když jejím hlavním cílem bylo otočit se na Sundance a nenápadně jí naznačit,aby se okamžitě zapojila do konverzace nebo jí později dá co proto.
„Tak různě,řečtinu,rumunštinu – a jednou jsem myslím dokonce pochytil i něco jako mongolštinu,ale nejsem si jistý,neznám ten jazyk.“
Sundance na něj se špatně zakrývaným zájmem zírala a pokoušela se přijít na to,jak si tohoto úžasného Itala mohl někdo splést s Rumunem. Najednou si uvědomila že jí celkem dost vadí,jak se Miri na Rafaela culí a tak se rozhodla tomu učinit přítrž.
„Pane Rivero,jistě se budete chtít nejdříve ubytovat,že? Mám potom později poslat Alexe aby pro vás přijel a odvezl vás do nemocnice?“
Rafael se na Sundance usmál tak,že kdyby neseděla,asi by se jí podlomily nohy. „Ano,hodím si věci na pokoj a asi se půjdu nasnídat. Jinak jsem se vás chtěl zeptat jestli byste se mnou nepoobědvala a poté bychom jeli do nemocnice společně?“
Sundance málem spadla brada,ale ovládla svoji mimiku a vykouzlila na tváři zářivý úsměv. „Velice ráda s vámi poobědvám.“
Miri se vepředu neudržela a vyprskla smíchy. Někdy se vážně chovala jako ztřeštěná puberťačka,a její matku to nesmírně iritovalo,jak s oblibou říkávala. Přála si aby byla její dcera noblesou,ale zatím ji jen kazily „ty špinavé holky od koní“..
Rafael si ale Mirina nevhodného chování vůbec nevšímal a vpíjel se očima do Sundance. Ta zčervenala,potom zrůžověla a znovu zčervenala když si uvědomila jak blbě musí vypadat. Jenže Rafael byl tak báječný..
„Hotel Hilton,“ probral ty dva Alex a Sundance rychle sklopila hlavu a ukončila tak jejich oční kontakt.
„Děkuji za svezení,bylo to od vás velmi pozorné,“ usmál se Rafaelo na Miri,ale už to nebyl úsměv jakým oslnil Sundance. Tentokrát se neusmíval očima. Pak se k ní otočil. „Ve dvanáct v místní restauraci?“
„A-ano.Budu se těšit,“ zakoktala se Sundance nad jeho už zase spalujícím pohledem. „Adios,“ šeptl Rafaelo a znovu jí políbil ruku. „Na brzkou shledanou.“
Sundance jen němě pokývla hlavou a pozorovala jak jeho svalnatá postava mizí ve vstupních dveřích Hiltonu.
„Teda Sun!!“ zařvala Miri a skočila jí kolem krku hned jak Rafaelo zašel dovnitř. „Ten je božskej! Na Petera sice nemá,ale vidělas ten jeho zadek?“ Miri se zjevně pomátla.
Alex a Sundance se rozřehtali v tutéž chvíli,a ještě dlouho jim trvalo než se uklidnili natolik,aby mohl Alex řídit. „Domů?“ zeptal se Sundance a pokoušel si nevšímat Miri trucující na předním sedadle. Jejich smích se jí hluboce dotkl.
„Domů,“ přikývla Sundance. „Dám si šlofíka,abych na tom obědě nevypadala jako úplná zombie,“ zívla. Jenže neměla o tom vůbec začínat,protože jakákoliv zmínka o čemkoliv co mělo něco společného s Rafaelem nastartovalo Miri. „Alíku,v jedenáct mě sem hodíš a já tě Sun přijdu nalíčit a oblíct,jo? Co bys říkala tomu černýmu tričku a minisukni?“
„Alíku!“ vyprskla Sundance,ale zato Alex se zatvářil pěkně ublíženě. „Takhle zacházet s poslušnými a věrnými zaměstnanci,“ brblal.
„No a co,dostáváš plat,dostáváš,tak mlč!“ mávla Miri rukou a obrátila se k Sundance s dychtivým výrazem ve tváři. „Nebo ti můžu donýst to bílý – poloprůhledný. Mám doma jednu hezkou šprndu,která by se k tomu hodila -“
„Miri, neblázni!“ okřikla ji okamžitě Sundance. „Já nejdu na rande, ale na obyčejný oběd s obyčejným dárcem kostní dřeně!“
„Ale no tak! Snad se mi tu nepokoušíš tvrdit,že je Rafael obyčejnej?!“šklebila se Miri.
Sundance zrudla. „Ty jsi taková šťouravá potvora.“
Miri zářila jako měsíček „Já vím. A obyčejný oběd to rozhodně nebude, vsaď se o co chceš.“
„A taky že vsadím,“ nechala se Sundance vytočit. „O co?“
Miri si zamyšleně počala okusovat nehet. „Mmm…. Když vyhraju,budu vás moct natočit jak se líbáte,bereš?“
„A když vyhraju já,budu moct Petera seznámit s Rafaelovou sestru,“ ušklíbla se lstivě Sundace. Mirin úsměv zmizl rychlostí blesku. „Žádná sestra!“ skoro zakřičela. „Ta jinak,mírněji. Když vyhraju,povíš mi na co jsi myslela dneska ráno – jak ses tvářila tak zasněně,jo?“
„Okej,pokud vyhraju já,budu si moci půjčovat tvou zimní deku,“ navrhla Sundance. „Cerisce se hrozně líbí.“
Miri provinile skousla ret. „Já ti ji koupím k narozkám,“ zamumlala rozpačitě. Vždycky ji tak mrzelo že je bohatá. Chtěla být jako ostatní normální holky… ale ať se snažila jak chtěla,stejnak vždycky nějak vylezla na povrch její zazobaná rodinka.
Sundance si všimla změny její nálady. „Miri,tak jsem to nemyslela,neblázni. Já ti nevyčítám že jsi bohatá. Každej jsme holt nějakej.“
„Tak můžu přijít?“ zamrkala na ni Miri prosebně. „Slibuju že nebudu přehánět,vážně.“
„Tak dobře.. “
„Dík!“vrhla se jí Miri kolem krku,což šlo v autě celkem těžko. Vystrkala Sundance ven a chvatně ji posílala spát,aby se ještě vůbec stačila vyspat. Ta se odploužila k sobě do bytu – už ani nezkoušela jestli výtah jede nebo ne – a jen co si vyzula boty,padla do postele a usnula.
O několik hodin později ji probudil nějaký nepříjemný zvuk,ale až po minutě si uvědomila že je to zvonek. Takže na ni asi někdo zvoní…. Miri! vzpomněla si Sundance a konečně se probrala. Valila ke dveřím a honem otevřela. Miri vtrhla dovnitř jako velká voda a halasně si nadávala. „To se ani nemůžeš vzbudit abys otevřela své hlavní maskérce?! Teda Sun,jak to vypadáš?! Co to pomačkané oblečení,rozcuchané vlasy? Marš do koupelny než tě tam dotáhnu násilím!“
Sundance nasadila nevinný dětský obličejík a s povolnými slovy: „Rozkaz paní učitelko,“ se vydala nejprve převléknout. Miri jí hodila oblečení které vybrala a Sundance si poslušně natáhla tmavě modré značkové rifle a černé tričko – podle ní se zbytečně velkým výstřihem. Když byla oblečená,Miri ji učesala,nalíčila a o půl dvanácté byla se svým výsledkem konečně spokojená.
„Tak Sun,myslím že z tebe bude navětvi,“ pokývala spokojeně hlavou a natočila před Sundance zrcadlo,aby se mohla podívat. Tentokrát měla Miri pravdu – vypadala hezky,make-up šikovně zakryl její temné kruhy pod očima a taky barva ve tvářích byla příjemnou změnou. „Díky,vypadá to krásně. Už bychom měly jet,ať nepřijdu pozdě.“
„Opatrně,ať si nezničíš účes!“ varovala ji Miri a pomalu za nimi zavřela dveře,aby průvan nerozfoukal Sundance vlasy dřív než je to nutné.
Když šly k autu,Alex nevěřícně vytřeštil oči. Sundance vypadala neskutečně přitažlivě… „Nasedat dámy,jedeme,“ zabručel a připomínal si,že má přece ženu,a Sundance je jen mladá krásná holka,která by se nikdy nezahodila s takovým obyčejným šoférem.. dost,na co to myslím, okřikl se a raději upoutal svou veškerou pozornost na silnici před sebou.
K hotelu dojeli během chvilky. Sundance si připadal trošku provinile že dnes vynechala ranní brigádu i přednášku ve škole,ale po zbytek tohoto týdne stejně bude muset všeho nechat a soustředit se na nadcházející operaci. A jelikož dnes odpoledne nebude mít pravděpodobně čas,potřebuje se omluvit Jessičiné mámě.. „Můžu si půjčit mobil?“ zeptala se Miri,protože ten svůj si jako obyčejně zapomněla doma. „Musím odvolat dnešní doučování Jessicy.“
„Jasný,“ podala jí Miri svůj nejnovější nablýskaný mobil a Sundance z paměti vylovila číslo. Ukázalo se že vše v pořádku,Jessica si stejně chtěla někam vyrazit a doučování jí akorát překáželo. Přednášku si od někoho opíše,noční ve fabrice už nemá,no a co se týče pizzerie,snad tam stihne k večeru na pár hodin zaskočit.
„Tak si to užij,“ popřála jí Miri se šibalským úsměvem a vystrčila ji z auta. „A buď na něj milá,nečervenej se pořád jako rajče a flirtuj s ním úplně stejně jako on s tebou.“
„Holka,ty mě jednou zabiješ,“ protočila Sundance oči a naposled jí zamávala,než se vypravila do útrob Hiltonu.
Najít restauraci bylo jednoduché,trochu to tam znala. Sotva vkročila do dveří,tak se před ní objevil Rafaelo a srdečně ji přivítal. Opět silně zrudla a byla si jistá,že i kdyby tu byla tma tak by cítil náhlé teplo stoupající z její kůže. Usadili se u stolu pro dva a Rafaelo jí jako nějaký gentleman z devatenáctého století přidržel židli a posadil se až když usedla ona.
Než vůbec stačili zapříst rozhovor,objevil se tu číšník. „K pití si dáte?“ optal se,ale koukal jen na Sundance. Miriny úpravy stály za to,vypadala teď ještě neodolatelněji než kdy jindy.
Rafaelo kývl na Sundance ať si vybere jako první. „Asi..kofolu,“ zvolila si první nápoj který jí napadl.
„Dvě kofoly,“ požádal číšníka a čekal dokud neodejde dostatečně daleko (a ten to činil s velkou nechutí,ještě chtěl zůstávat poblíž Sundance a kochat se pohledem na její tělo) než začal mluvit. „Rád bych se s vámi domluvil,Sundance – nevadí,že vám tak říkám?“ zarazil se.
„Ne ani v nejmenším,“ ujistila ho s drobným plachým úsměvem.
„Výborně. No,chtěl jsem se s vámi domluvit na tu operaci. Dnes půjdeme za vaší tetou,vy jí oznámíte tu radostnou novinu a můžeme přejít k věci ne? Čím dřív tím líp,aspoň tak mi to říkali v Miláně. Pokud byste však měla nějaké výhrady-“
„Ne,neblázněte. Jsem vám tak neskonale vděčná že Jenn pomůžete… “ Sundance se zase topila v euforii. Všechno bude dobré,zase budou s Jenn jezdit na společné vyjížďky! Prozkoumávala jídelní lístek a snažila se najít co nejlevnější jídlo - což byl v tomto hotelu poměrně problém.
Vrátil se číšník s kofolou a Sundance se po ní žíznivě vrhla,už byla vyprahlá. „Máte vybráno?“ zeptal se číšník. „Noo..“ protáhla váhavě. Nechtěla aby Rafael viděl jak jsou chudé,ale stejně si to časem domyslí. „Dám si jen ten okurkový salát.“ Číšník si to zapsal a nespouštěl z ní oči,co nejdýl mohl.
Nakonec se neochotně se obrátil k Rafaelovi,který teď nesouhlasně kroutil hlavou. „Myslím že bys měla sníst něco víc,než jen salát,“ řekl Sundance a jemně jí stiskl ruku,kterou měla položenou na stole. Zase se jí rozhořely tváře,ale při pohledu na číšníka,který se teď tvářil jako bůh pomsty jí došlo co Rafael dělá – a to ji donutilo červenat se ještě víc,ale pak se uličnicky usmála a pokračovala stejně jako on.
„Máš pravdu. Tak bych si dala … smažený sýr s hranolky?“ zvolila něco jednoduchého. Stejně bude mít žaludek jako na vodě a bude poskakovat nedočkavostí aby se už konečně mohla rozběhnout do nemocnice,tak co.
„A vy pane?“ zeptal se číšník a podle všeho se pokoušel o lhostejný tón.
„Ty vaše H-medailónky s americkými brambory,prosím,“ objednal si Rafael. Číšník se okamžitě sbalil a odešel,takže jediný kdo slyšel Sundancino zděšené zalapání po dechu byl Rafael.
„Sundance? Udělalo se ti špatně?“ staral se Rafael a už zůstal u tykání,ale ona na něj jen vyděšeně a nevěřícně třeštila oči. „Ty……fuj,“ řekla nesouvisle. „Medailonky…z koňského masa?“ nechtěla uvěřit svým očím. Musela se splést. Někdo takový jako Rafaelo nemohl jíst.. koně.
„U nás v Itálii se to jí,“ pokrčil Rafael rameny. Zato v Sundance vzplanul hněv. „Pojídač koní,“zasyčela vztekle a znechuceně.
U stolu se rozhostilo napjaté ticho. Rafael ji pozoroval s neproniknutelným výrazem a ona zase zčervenala. Tohle byl hodně unáhlený výbuch zlosti.
„Ehm…“přerušila Sundance rozpačitě táhlé ticho. „Každý máme jiné chutě.“ Ale stejně se jí v hloubi duše dělalo zle. Jak může někdo pozřít ta nádherná stvoření?
„Sundance,omlouvám se. Nechtěl jsem tě rozzlobit..“ začal se Rafalel omlouvat.
Polkla,ale pak se přemohla a klidně řekla: „V pořádku,vážně. Jen že mám kousek odtud ustájenou kobylku a tak.. “ odmlčela se.
„Vážně je mi to moc líto,“ pokračoval Rafael kajícně. „Samozřejmě si dám něco jiného.“ A už k sobě volala číšníka. „Ne!“ zadržela ho Sundance. „To jídlo bylo tak drahé!“
„O pár liber míň nebo víc,“ mávl nad tím rukou a objednal si lososa. Sundance si tiše sedla zpět na svou židli a i když se během oběda s Rafaelem normálně bavila,už to nebylo stejné jako předtím. Už to nebyl Pan Dokonalý.
Rafael i přes Sundanciny chabé protesty zaplatil za oba a potom se vydali k Alexovu autu. Bez řečí je odvezl do nemocnice a Sundance tentokrát nedokázala udržet zdvořilé způsoby a dychtivě vystřelila do schodů,proletěla čtvrtým patrem a jako velká voda vtrhla do Jennina pokoje. Ta právě sledovala jakýsi pořad v televizi a už měla mnohem lepší barvu než včera v noci.
„Sundy,jsem ráda že jsi přišla,“ usmála se na svou neteř. Sundance se chtěla usmát nazpátek,ale při pojmenování „Sundy“ jen bolestně zkřivila obličej. Sundy jí vždycky říkal Jimmy,když se mu nechtělo mluvit nebo když měl mimořádně dobrou náladu. Než zmizel…
Raději na něj přestala myslet a koncentrovala se pouze na tu úžasnou novinu. „Ahoj Jenn! Včera v noci když jsi spala se stalo něco neskutečně skvělého – máme dárce!! A už je i tady,v Londýně – vlastně i v téhle nemocnici!“
„A dokonce i v téhle místnosti,“ ozvalo se ode dveří a vešel Rafael.
Jenn jen němě otevřela ústa a zase je zaklapla když si uvědomila že stejně ohromením nedokáže promluvit. „Dárce?“ šeptla nakonec.
Sundance se zase cítila jako v sedmém nebi. „Ano!!! Jenny,dovol abych ti představila Rafaela Riveru.“ Pozdravili se spolu a Jenniny tmavě modré oči se zalily slzami. „Tak ti přece jen možná neodejdu,holčičko,“ posmrkla směrem k Sundance.
„Jak možná?! Všechno bude dobré!“ vyskočila Sundance a rychle zamířila ke dveřím. „Jdu pro doktora Belingera,abyste se domluvili kdy bude operace!“ zavolala a už uháněla chodbou. Našla ho ve skvělém rozpoložení v nemocniční kantýně a pořádně ho zpeskovala za to,že není k nalezení. „Jak si to představujete,takhle zmizet?!“
„Promiňte Sundance,ale snad mám taky právo na nějaký ten odpočinek,“ brblal zatímco šli do Jennina pokoje.
Tam stanovili,že operace bude až za šest dní,jakmile se vrátí jejich nejlepší chirurg-specialista z dovolené. Sundance z toho byla nervózní,ale doktor ji ujistil že se Jenn nic nestane a tak nakonec neochotně poslechla.
* * *
Zatímco se Sundance radovala v nemocničním pokoji,Jimmy si vzpomněl,že by někdo měl odnést tělo z odkládací jámy - dřív než začne silně zapáchat a pak už ho nebudou chtít sežrat ani mrchožrouti nebo hůř - až ho najdou lidé.
Přemýšlel,jestli by měl nebo neměl někoho zavolat a nakonec se rozhodl spojit telepaticky s Charlesem.Ze samotky bylo zakázáno jakkoliv komunikovat s ostatními,ale odklizení těla bylo nezbytné...
Jimmy se naladil na Charlesovu vlnovou délku a když ho našel,požádal ho o vpuštění do své mysli.
Jsi na Samotce,chceš tam zůstat ještě déle? zlobil se Charles.
Potřebuji,aby někdo odklidil to tělo z odkládací jámy,je tam už dvě noci... vysvětlil mu Jimmy.
Aha,tak to je jiná.Díky za upozornění.Někoho pošlu,slíbil Charles a ukončil spojení.
Jimmy si v cele povzdech.Ještě pět nocí…
* * *
Poblíž Temže se nenápadně ochomítal už od setmění jakýsi mladý muž v nenápadném černém oblečení,dobře si vědom toho,že při zběžném pohledu vyhlíží jako normální chodec. Ale když byste si ho prohlédli pozorněji,dlouhý nůž u pasu,kolík a stroužek česneku by vás asi varovali,že není přece jen tak obyčejný.
Brian byl bývalý policista,teď zrovna soukromý detektiv. A byl tak moc soukromý,že už dělal jen sám pro sebe.
Nebývalá zločinnost v Londýně ho deptala a již několik týdnů se vraždám snažil přijít na kloub - bohužel bezvýsledně. Ale předevčírem konečně zachytil stopu. Předevčírem se mu zdálo,že zahlédl jakýsi mihotavý přízrak kousek od temných vod Temže,ale než se stačil nadát,už se zase bylo vše v normálu.
Nedalo mu to,a ve dne se sem vrátil. Prošel celý pás kolem vody a zastavil se u obrovského betonového kvádru. Vycházel odtamtud podivný zápach,až ho zamrazilo.
Jako rozkládající se maso, pomyslel si zhrozeně. Zkoušel s kamenem pohnout,avšak bezvýsledně. Pokusil se ho tedy rozmlátit,ale ani to mu nepřineslo žádné úspěchy. Nakonec to s povzdechem vzdal a slíbil si že to místo bude bedlivě sledovat ve dne v noci. Vlastně.. něco mu říkalo že raději hlavně v noci. Když vylezl zpátky na rušnou ulici,neskonale se mu ulevilo,spadl z něj strach. To místo,ten podivný kus betonu byl.. tak děsivý.
A teď se sem vracel každou noc,aby mohl sledovat jestli ten stín nezahlédne znovu. Trochu mu vadilo že sem musí chodit hlídkovat v noci,protože v noci u něj doma obvykle přebývala jeho nádherná návštěva v podobě překrásné dvacetileté ženy,která se vždycky tiše přikradla pod příkrovem noci.
Vzpomínal na jejich první noc,na noc kdy ji za oknem spatřil poprvé. Jak omámeně otevřel neschopen pochopit jak se mohla vyšplhat do třetího patra,jak může být nějaká žena tak okouzlující. Tak studená,jemná,opatrná a přece velice vášnivá. A … a nebezpečná.
Vždycky se jí trochu bál,i když ne přímo – spíš v něm její přítomnost vzbuzovala respekt ovečky před vlkem. A on byl tou ovečkou.
Přestože byla Carmilla tak drobná a vypadala křehce,vyzařovala z ní aura nezlomné autority a jakého nadpřirozena. Nerozuměl tomu a ani se nesnažil pochopit – nakonec,kdo by si mohl přát báječnější ženu než byla ona? Než se objevila za jeho oknem.. no,ještě nikdy si tak neužil. Carmilla byla dokonalá prostě ve všem.
I když jednou se zachovala velice podivně. Když se omylem řízl a olízl si krev z rány,viděl jak se celá napjala a naprázdno polkla. Potom mu tvrdila že se jí dělá špatně z krve,ale byl si jistý že za tím stálo něco jiného – děsivějšího. Nakonec dospěl k závěru že to raději nechce vědět a nechal to být. Stejně měl pocit že jemu by nikdy neublížila.
Brian nechal odplout tyhle myšlenky a nenápadně se připlížil ke kamennému zábradlí. Nic nenasvědčovalo tomu že se tu někdo objeví,ale on se nevzdával a trpělivě čekal. O dvě hodiny později byla jeho trpělivost odměněna – u betonové ohrádky u mostu se něco pohnulo. Přikrčil se a pevněji v upocené dlani sevřel stroužek česneku. Měl ho,protože ačkoliv mu to připadalo neskutečné,byl přesvědčen že za těmi vraždami nestojí jen obyčejní lidé.Tušil.. že za to můžou Nemrtví. Hledal v knihách o upírech a dával si pozor aby se nikdo nedozvěděl pravý účel jeho hledání – označili by ho za blázna a zavřeli do ústavu. Ale on věděl že má pravdu. Takto by obyčejný člověk zabíjet nedokázal.
Ten stín který zahlédl u zídky zmizel a najednou se objevil u toho zapáchajícího betonového kvádru. Brian napjatě sledoval jak ho odklápí a něco odtamtud vytahuje. Zamrazilo ho když si uvědomil s jakou lehkostí ta bytost odsunula ten kus betonu z cesty. Jeho nejhorší obavy se potvrdily. Člověk by nikdy neměl sílu to uzdvihnout,ať už by se snažil sebevíc.
Ten stín – nazývejme ho jeho pravým jménem; Seth, vytáhl tělo z Odkládají jámy a přehodil si ho přes rameno. Nakrčil noc a snažil se dýchat co nejméně – ta mrtvola už smrděla vážně strašně. Na tuto ´misi´ ho vyslal Charles. Seth byl zatím mladý upír a ještě nikdy ho nepustili ven samotného; toto byla jeho první,i když krátká výprava.
Zase vrátil kámen na místo a vydal se téměř lidským krokem k ocelovému výstupku ve zdi,aby se vrátil zpět do podzemí. Když vyskakoval na zídku,zaslechl jakési zacinkání. Pád klíčů, analyzoval jeho mozek ten zvuk. Rozhlédl se kolem a málem dostal infarkt,i když to se upírům stává jen v těch nejvyjmečnějších situacích. Nahoře kousek před mostem spatřil člověka,který na něj upřeně zíral. Seth se zděsil,upustil mrtvolu na zem a bleskově zmizel do podzemí. Zastavil se až u Síní a divoce lapal po dechu jak byl vystrašený. Málem ho chytili…
„Hey,kde máš tu mrtvolu?“ ozvalo se za ním. Otočil se a spatřil Carmillu,jednu z Vyšších. Měřila si ho nechápavým pohledem rudých očí.
„Ona.. mi spadla. Byl tam… někdo. Já jsem..“ nebyl schopen vypravit ze sebe rozumnou větu. Carmilliny oči se rozšířily,popadla ho za ruku a někam táhla. Myslel že jdou do Velkého sálu,ale ona ho táhla k sobě do pokoje. Prudce za nimi přibouchla zvukotěsné dveře a tiše se zeptala: „Chci slyšet co se stalo,všechno do posledního puntíku.“
Seth jí to roztřeseným hlasem vysvětlil.
„Chceš tím říct že jsi tam nechal jak tělo,tak svědka který tě viděl?!“ zasyčela na něj vztekle. „To tě nenapadlo ho aspoň zabít?! Ty idiote! Jsi upír nebo pytel sra -“ odmlčela a zuřivě dupla až se v podlaze objevila prasklina.
„J-j-já…. “ koktal,teprve teď mu došlo jaké se dopustil chyby. „P-p-ůjdu.. a z-z-abiju ho.“
„Ne!“ zarazilo ho Carmilla. „Tebe už nikam nepustím. Vycházet máš dovoleno jen se zkušenými upíry,rozuměls?! Tak teď vypadni. O toho člověka se postarám já.“
Carmilla počkala až Seth zmizí. Zavřela za ním dveře a pak se složila na pohovku kterou tam měla. Neměla se na něj tolik utrhovat,ale bylo to nezbytné pro její divadýlko. Vlastně byla tak ráda že se nepokusil toho „svědka“zabít… protože jí neblahé tušení říkalo,že tím svědkem je Brian. Poslední dobou se choval velmi podivně a když k němu v noci přišla,nebyl doma. Musel něco tušit. A ne jen něco,musel toho vědět velmi hodně.
Brian… její přísně střežené tajemství. Proto si vymohla že bude hlídat Jimmyho.
Oba se zamilovali do člověka.
* * *
Celých těch šest dní byla Sundance neustále ve společnosti Rafaela a náramně si to užívala. Byl tak… dokonalý. Dokonce ho vzala i ke koním a Rafael musel uznat že už nikdy ta krásná zvířata nevezme do úst. Miri si z ní i nadále utahovala a když ji Sundance požádala aby jí půjčila Flying Demon,protože chce jet s Rafaelem na krátkou vyjížďku,nezvedla se z podlahy stáje,kde se svíjela smíchy, nejmíň půl hodiny. Na sázku ale obě nějak pozapomněly…
A potom přišel Ten Den, den operace. Sundance byla jako na trní už od rána a začaly ji nahlodávat pochybnosti jestli se to přece jen povede. Operace byla naplánována až navečer,takže když kolem osmé přišla do nemocnice,byla vynervovaná na nejvyšší míru. Rozloučila se s Jenn a Rafaelem,popřála jim hodně štěstí.. a už je odvezli na sál. Usadila se v křesle,držela jim palce a pozorovala pomalu odtikávající hodiny.
