1.kapitola: Setkání v metru
Byla docela normální, na anglické poměry neobvykle teplá noc, když Sundance Glitteringová naštvaně spěchala do podzemky. Už chtěla být doma a zkontrolovat tetu Jenn, protože když dnes odpoledne odcházela na každodenní maratón brigád, zdála se jí až příliš bledá. A ona by nesnesla pomyšlení, že její poslední žijící příbuzná zemře kvůli jejímu vynucenému nedostatku času.
Sundance byla devatenáctiletá studentka vysoké veteriny, ale místo aby si ve volném čase užívala života, chodila na několik brigád,doučovala jednu dívku z vedlejšího bloku a o víkendu pracovala ve stáji v Ridge,což bylo kus od Londýna,u Redwell Wood. Měla tam ustájenou svou pětiletou kobylku Ceris,kterou dostala jako hříbátko od rodičů ke čtrnáctým narozeninám. Ceris byla jedna z mála vzpomínek,které na rodiče měla.
Oba byli totiž mrtví,a její mladší sestra Nancy taky. Stalo se to krátce po jejích již zmiňovaných čtrnáctých narozeninách.
Sundancin otec byl diplomat,a hodně cestoval. V Japonsku se nakazil jakousi zákeřnou chorobou a Sundancina matka i s desetiletou Nancy se za ním okamžitě vypravily přímím letem z Londýna do Chikumy. Jejich letadlo se těsně před přistáním zřítilo do oceánu. Nikdo nepřežil.
Sundance byla tou dobou zrovna na táboře a nic netušila,takže byla velice překvapená,když za ní přišla táborová vedoucí,že na ni čeká teta Jennifer a nese špatné zprávy z domova. Špatné bylo tedy hodně slabé označení. Sundance se po šetrném sdělení tety Jenn,že její máma i mladší sestřička jsou mrtvé a táta umírá na neznámou nemoc psychicky zhroutila. Když pan Glittering o šest dní později podlehl neznámé nemoci,na Sundancin hrozivý stav už tato zpráva neměla téměř žádný další dopad,zdrcená dívka už skoro nevnímala okolní svět. Když se po několika měsících vyhrabala z nejhoršího,úřady dovolily tetě Jenn,aby se o Sundance starala. Tak putovala Sundance z poměrně velké vily uznávaného diplomata (kterou prodaly,a všechny získané peníze později pohltilo Jennino léčení) do třípokojového bytu u Temže,kde bylo pernamentně vlhko,i přes snahu tety Jenn. Sundance ji měla moc ráda a když přestala truchlit,stala se teta Jenn a Ceris středem jejího života,jakási světýlka ve všech těch útrapách.
Po čase si Sundance začala uvědomovat,že se jí smůla lepí na paty. Často přemýšlela,co udělala špatného,že je na ni život tak krutý. Protože zhruba půl roku po smrti jejích rodičů a sestry beze stopy zmizel i její kamarád Jimmy Diamond. Vracel se z maturitního večírku (bylo mu osmnáct a se Sundance se přátelil navzdory věkovému rozdílu,říkali si Zářivá dvojka) a potom už ho nikdy nikdo nespatřil. Policie po měsíci vzdala pátrání a zařadila jeho složku do nevyřešených případů.
A před dvěma roky se zjistilo,že teta Jenn dostala leukémii. Jediná a šance na přežití bylo nahrazení tkáně a Sundance se k tomu upínala celou svojí bytostí. Byla rozhodnutá najít dárce než bude příliš pozdě a nenechat tetu Jenn zemřít. Za prvé ji měla hrozně ráda a za druhé nechtěla na světě zůstat sama.
Sama. Sundance neměla přítele,i když se po ní otáčelo hodně chlapců i mužů všech věkových kategorií. Její máma jí tvrdila,že ji pojmenovala Sundance (Sluneční Tanec) kvůli jejím vlasům – Sundanciny dlouhé zlaté lokny poskakující ve větru byly okouzlující…jejímu obličeji vévodily krásné zelené oči,kterých si cenila – stejné měla Nancy. Jinak byla štíhlá,možná až moc,ale v práci zkrátka neměla čas na jídlo a navíc potraviny stály drahocenné peníze na léky pro tetu Jenn. Protože byla po většinu dne zalezlá v kanceláři,skladu či stáji,nikdy se pořádně neopálila, tak měla její pokožka přízračně bílou barvu. Pod očima se jí modraly tmavé kruhy a pochybovala,že se jich ještě někdy zbaví – pokud chce najít dárce a udržet tetu Jenn naživu,musí pracovat i po nocích,aby měli dost peněz. K tomu ještě škola a Sundance se kolem druhé ráno svalila polomrtvá do postele jen aby zase v sedm valila do potravin na ranní brigádu,která trvala do jedenácti,potom do školy na přednášku,doučování třináctileté Jessicy,psaní objednávek v pizzerii,noční směny ve fabrice a opět domů,celý kolotoč se spustil nanovo.
Fabrika byl důvod její nevrlé nálady. Dnes,krátce před koncem druhé směny si ji šéf pozval do kanceláře a vyzval ji,ať se posadí. Řekl jí,že už delší dobu pozoruje,jak je snaživá a že by jí rád zvýšil plat. Byla nadšená,zvýšení platu by znamenalo,že by na Ceris nemusela vozit ty příšerné zájemce jízdy na koni,které Ceris nesnášela stejně jako ona,ale byli nezbytní na zaplacení měsíčního ustájení. Kdyby jí šéf zvýšil plat,mohla by dokonce požádat Meg,aby Ceris připravovala na závody a kdyby se zlepšil stav tety Jenn,mohla by konečně vzít Cerisku na první veřejný trénink…
Jenže potom jí šéf položil ruku na koleno a začal se k ní lísat. Sundance mu jednu vrazila a ještě na něj vztekle zařvala,že tady končí a už vyrazila domů.
Šmaták jeden úchylnej! To si jako ten parchant myslí,že mu budu dělat štětku?!
Sundance se znovu rozzuřila a nakopla odpadkový koš.
,,Auu,“ zaklela polohlasně,jak se praštila do palce. Chtěla si ho promnout a tak se shýbla. Oči jí mimoděk střelily na noviny. The London Times. Jejich titulek hlásal:
V Londýně řádí vrazi
Pod nadpisem ještě stačila zachytit text:
…pravděpodobně dva – tři muži. Všechny oběti byly nalezeny uškrceny poblíž drah nebo Temže. Ve většině případů se jednalo o ženy. Zvrácenou zajímavostí je,že ani jedna v sobě neměla kapku krve…
Sundance se zachvěla. Rychle se zvedla a pokračovala v cestě. Už několik týdnů se v novinách psalo o vraždách převážně mladých žen,které někdo prvně uškrtil a potom jim vypustil všechnu krev. Pachatel se nikdy nenašel,policie si myslí,že je jich víc než jeden. Nikdo není v bezpečí. Sundance ale pochybovala,že by se něco mohlo stát jí – život ji chtěl prvně vyždímat až do poslední kapky,a zemřít v současné situaci by pro ni bylo spíše spásou než trestem.
Bude si muset rychle najít jinou práci. Náhradou za noční fabriku.
V tom okamžiku na článek zapomněla a v žilách se jí opět rozproudila krev. Co si ten pitomec myslí? Když se se mnou vyspíš,zaplatím ti kolik budeš chtít?! Kretén! Jestli kvůli jeho nechutnému chování teta Jenn umře…
Sundance byla tak zabraná do vymýšlení všech možných nadávek vhodných pro svého exnadřízeného,že si ani nevšimla,že už je na zastávce metra pod Viktoriiným nábřežím.
Měla štěstí - právě jel vlak. Nastoupila do prvního vozu.
Sedělo tam poměrně málo lidí - jen tři muži a jedna dívka - i když v takovou noční hodinu by to asi nemělo být nic zvláštního.
Sedla si vedle toho muže,který seděl sám. Byla utahaná a zavíraly se jí oči,ale přesto si všimla,že je neuvěřitelně krásný a má podobné kruhy pod očima jako ona. Zdálo se jí to,anebo téměř nedýchal? Čím déle na něj pokukovala,tím víc jí přišlo,že ho odněkud zná. Zalovila v paměti,ale ne a ne si vybavit kde ho viděla.
Naproti nim seděli ti dva další chlápci,mezi nimi mladá dívka. Sundance by si jich vůbec nevšímala,ale něco ji přimělo vzhlédnout. Ta dívka se ni dívala upřeným pohledem s vykulenýma očima,v nich hrůzu a ještě něco jiného. Jako by o něco zoufale prosila...
Sundance se rychle podívala na ty dva chlápky a v další minutě litovala,že to udělala. Oba byli svalnatí a vysocí a Sundance si měřili pohledem,jako když si zákazník prohlíží zboží. Okamžitě zrak zase sklopila a zůstala nehybně sedět. Něco na těch dvou jí nahánělo husí kůži a vzadu na temeni se jí ježily chloupky. Co tady vůbec dělá? Proč už není u tety Jenn?
Před další zastávkou se k ní nenápadně naklonil muž sedící vedle ní: „Na této stanici se mnou vystupte,“ zamumlal tiše.
Nejistě se po něm podívala a zvažovala možnosti: Proč by měla vystupovat s nějakým cizím člověkem? Kdoví co je zač. Ale zase se jí nechtělo zůstávat už ani minutu ve znepokojující společnosti těch dvou.
„Pojďte,“ ozval se Sundancin spolucestující. Poslušně vstala,ale stále se nemohla rozhodnout.
Pohled jí znovu padl na tu dívku. Stále se dívala tím stejným pohledem,prosící vypoulené oči,jako by...jako by...v poslední vteřině Sundance vyklouzla ze dveří.
Pak se zavřely a vlak se dal do pohybu.
Pryč,je pryč, uklidňovala se.
Potom jí nárazově došla celá ta otřesná skutečnost.
Ta dívka…ta dívka…byla uškrcená.
Udělala dva chatrné kroky ke schodům a nohy se pod ní podlomily. Sesunula se na schody metra a rozvzlykala se.
Ten muž,který jí zachránil život stál pár metrů od ní a nejistě ji pozoroval. Vůbec nechápal,co ho přimělo ji varovat. Jistě,zabíjení lidí se mu hnusilo,ale jak říkali Vyšší,neměl jiné volby. A ona měla být dnešní večeře,společně s tou holkou,kterou si mezi sebou vezli Jack a Tom. Tak co to bylo za neznámou sílu,které ho přiměla ji zachránit?
Opatrně udělal pár rychlých kroků směrem k ní. Kdyby se někdo díval,jeho pohyb by mu zaručeně unikl,stal by se pro ně neviditelným. Rychlost,to bylo jediné,co ho na tomto odpudivém životě-neživotě bavilo.
Když ji tak pozoroval,jak brečí zhroucená u zábradlí,uvědomil si,že je na člověka velmi krásná a podivně bledá. Takovéto lidi obvykle nevídal,ani když byl sám před pár lety ještě člověk.
Nesmírně ho udivilo,když pocítil touhu ji obejmout a utěšit. Samozřejmě,kdyby to udělal,tak by jeho snaha ji zachránit vyšla vniveč,protože i když měl na mladého upíra vynikající sebeovládání,pochyboval,že by se dokázal natolik přiblížit k horké teplé Nositelce krve,jak Vyšší občas říkali lidem,a nevypít ji do poslední kapky.
Nadechl se,potom zadržel dech a přiblížil se k ní ještě o kousek. Stál od ní tak metr.
Jak pozoroval její otřásající se tělo,jeho pozornost přitáhly nádherné zlaté lokny kroutící se jí po zádech. Pohybovaly se ve stejném rytmu jako se otřásala vzlyky,takže vypadaly jako by jí po zádech poskakovaly sluneční paprsky. Ach,světlu už dávno odvykl. I když,dávno? Čtyři roky…
Poskakující paprsky slunce. Tančící slunce… V hlavě mu začalo blikat poplašné světýlko. Odkud já tu dívku jenom znám?
Neovládl se a jemně se dotkl jejího ramene. Okamžitě ho do konečků prstů zasáhlo její teplo,tak báječný pocit…
„Jak se jmenuješ?“zeptal se sametovým hlasem. Nechtěl ji vystrašit a za každou cenu musel zjistit,kdo ta povědomá dívka je.
Sundance poplašeně zvedla hlavu,jak byla v šoku,úplně zapomněla,že tu ještě někdo je.
Potlačovala vzlyky. „Su-Sundance. Glitt-“
„Glitteringová,“ dopověděl za ni. To poznání ho dokonale ohromilo. Sundance. Jeho malá kamarádka. Pamatoval si ji jako čtrnáctiletou puberťačku. Bylo to tak dávno a lidské vzpomínky blednou… Říkali si Zářící dvojka – oba měli takové příjmení. A teď je Sundance tady. Proto ji zachránil? Podvědomě věděl,že je to ona? A co teď bude dělat? Asi si vymýšlet,pokud ho pozná,nesmí odhalit svou pravou identitu. Pro lidi už byl pohřbený. Záhadné zmizení po maturitním večírku… no co,pořád se přeci píše o nějakých nezvěstných…
Sundance zvedla hlavu o trochu výš a utřela si slzy. Jak mohl ten muž… chlapec? Vypadal tak na osmnáct… znát její jméno? A proč jí pořád někoho -
Zalapala po dechu,když si uvědomila,koho jí ten cizinec připomíná. Ale to je hloupost,přece zmizel,ne? A kdyby to byl on,nevypadal by na osmnáct,mělo mu být dvacet tři… Ale ta podoba… i když byl tak nějak hezčí…
„Jimmy? Jimmy jsi to ty?“
Nemohla uvěřit,že je to on. Jimmy Diamond,který se ztratil před čtyřmi,nebo dokonce už pěti roky… ale měl pořád ty samé hnědé oči a černé vlasy jako dřív. A vypadal neuvěřitelně. Jako anděl. Pod tričkem se mu rýsovaly pořádné svaly a všimla si,že má mnohem ostřejší rysy,než jak si ho pamatovala. Vypadal téměř… nebezpečně.
„Ehh,slečno,asi si mě s někým pletete.“
„Ale… kdo teda jsi?“ Tohle jí nesedělo. Určitě lhal.
„Steve Scharf,“ plácl rychle Jimmy první jméno,které ho napadlo. Takže ho poznala. Kruci,jako už tak nebyl v pořádným průšvihu.
Sundance byla sice v šoku,ale ještě jí to trochu myslelo. „Jo?A jak jsi teda mohl znát moje příjmení,Steve?“
A sakra, pomyslel si Jimmy. Tak teď jsem v háji.
„No…tvůj otec byl známý diplomat a dost se o tom psalo v novinách,jak umřel a taky že jsi zůstala z jeho rodiny sama… a Sundance je neobvyklé jméno… tak mě napadlo,že to budeš ty.“
Sundance se opatrně postavila,nebyla si jistá,jestli jí nohy nevypoví službu. „Aha,omlouvám se. Ale tolik mi připomínáš jednoho kamaráda..“
„Vážně? Tak toho bych rád poznal,“ usmál se smutně Jimmy.
Sundance se při jeho slovech zatvářila tak nešťastně,že mu srdce poskočilo radostí. Byl potěšený,že na něj aspoň ona nezapomněla.
„Nejde to. Zmizel beze stopy před pár lety.“ Její hlas zněl stejně smutně jako se tvářila.
Jimmy se opatrně nadechl přes ústa – jeho plíce už volaly po vzduchu – tak,aby ho vůně její krve nenutila myslet na to,že dnes nikoho nevypil. „To je mi líto. Třeba se ještě objeví…“
Sundance zkroušeně zavrtěla hlavou. „Pochybuju. Všichni vzdali pátrání. Měla jsem takovou radost,když jsem tě viděla – zadoufala jsem,že bys mohl být on. I když Jimmy by už byl starší,za měsíc by mu bylo dvacet tři.“
Pamatovala si datum jeho narozenin! Pro Jimmyho bylo úžasné vědět,že se ještě částečně počítá do lidské společnosti. Navíc se teď na Sundance díval novýma očima. Když zmizel,věkový rozdíl mezi nimi činil čtyři roky,vždycky mu byla skoro jako mladší sestra. Ale teď byli stejně staří,vlastně on byl dokonce o půl roku mladší. A Sundance byla nádherná… jen kdyby nebyl tím,v co ho přeměnili.
„No,asi bys měla jít domů,Sundance,“ navrhl jí. Dřív než udělá nějakou hloupost…
Trhla hlavou,jako by ji vyrušil z proudu myšlenek. „Jo,jasně… ale… nevím kudy,“ přiznala. „Nikdy tudy pěšky nechodím,vždycky jezdím metrem,“ otřásla se.
„Na další vlak se ti čekat nechce,co?“ pousmál se Jimmy.
„Ne,to tedy opravdu ne.“ Vzdychla. „Takže to máme letadlo,teď ještě metro… za chvíli budu skákat po rukách.“
Zvědavě na ni zíral. „Co tím myslíš?“
„No,od té..nehody,kdy zemřela moje rodina se bojím lítat letadlem a teď se budu bát jezdit metrem…“ vysvětlila. „Neznáš to tu? Že bys mi popsal cestu… Vůbec netuším,jak se dostanu domů.“
„No,nijak moc to tu neznám,ale snad bych trefil… kde bydlíš?“
„Na Bidder Street,“ řekla vyhýbavě. Steve jí byl sice sympatický,ale přece cizímu člověku neřekne kde bydlí.
Jimmy si uvědomil,že za celou tu dobu,co vystoupili z vlaku se k němu chovala jako k člověku – jako by vůbec nevnímala že je nebezpečný,nebála se ho,jako ostatní lidé,které v noci občas potkával…až do teď. Jistě,Sundance by nebyla takový blázen,aby cizímu člověku prozradila kde bydlí,i kdyby jí připomínal starého přítele.
„Já ti neublížím,“ slíbil jí. Nedokázal by jí ublížit. Sundance ne. „Jen tě nechci jít nechat domů samotnou,jak jsi sama viděla,v Londýně není zrovna moc bezpečno.“
V Sundance se nejdřív zvedla vlna neznámých pocitů… něco jako dojetí,že ji chce úplně cizí kluk doprovodit domů,protože má strach,aby se jí něco nestalo… promíšené se zcela neznámým pocitem - hejnem svíjejících se hadů v žaludku, a nakonec si vzpomněla ještě na něco. Oči se jí hrůzou rozšířily a zděšeně vykřikla: „Musíme zavolat policii! Musíme jim říct co jsme viděli!“
Přesně tohohle se Jimmy bál. Bylo mu jasné,že kdyby se o tom,co se právě chystá udělat dozvěděli Vyšší – kdyby se o tom dozvěděl kdokoliv,bylo by po něm a i po Sundance. V tomhle okamžiku,kdy se dostala z šoku a došlo jí,čeho byla svědkem,by ji měl zabít a zničit tak jedinou osobu,která viděla tu mrtvolu. Ale to on nedokázal. Kohokoliv jiného,ale ji ne.
„Sundance,“ zašeptal naléhavě a chytil ji jemně za paži. Bylo hrozně důležité,aby ji přesvědčil,takže skoro zapomněl na svou žízeň,choval se jako člověk.
„Sundance,žádnou policii volat teď nebudeš,ano? Ani nikdy jindy. Ti chlápci by si na tebe počkali a zabili by tě. I tak na sebe musíš dávat pozor,nechoď sama po setmění ven. Slib mi to!“
Vyděšeně na něj zírala. „A t-ty mě ne-nezabiješ?“ koktala strachy. Připadalo jí to jako noční můra.
„Ne,“ uklidňoval ji. „Ale oni by chtěli,kdybys o tom,co jsi viděla někomu řekla. Prosím,slib mi že budeš mlčet.“
„Slibuju. Sice vůbec nic nechápu,ale slibuju.“
Jimmymu se trochu ulevilo,ale přesto ji nepouštěl. Bylo to tak zvláštní se jí dotýkat… „Takže mi dovolíš,abych tě doprovodil domů?“
Sundance nevěřícně zamrkala,čekala,že i když mu přísahala,řekne že to byl vtip a zabije ji. „Tak jo…“
„Říkala jsi,že bydlíš na Bidder Street?“ ujišťoval se a přitom vymýšlel co nejkratší cestu - Sundance vypadala,že brzy usne. Kdyby ji jen mohl odnést… jenže to nepřipadalo v úvahu,za prvé by jí bylo divné,že ji bez problémů unese a asi by nezvládl odolat takovému množství krve tak blízko…
„Ano,v čísle 12,“ zívla.
Vykročili k východu z podzemky. „Ehm…“odkašlala si Sundance a Jimmy pocítil,že teplo z její kůže sálá nějak silněji. Červenala se – stále ji totiž držel za ruku.
„Jé,promiň,já zapomněl...“ pustil rozpačitě její ruku.
Kus cesty šli mlčky a každý z nich čekal,až ten druhý protrhne ticho. Oba měli milion otázek,ale nikomu se nechtělo začít mluvit jako první.
Nakonec se Jimmy odhodlal. „Sundance,co jsi vlastně dělala venku tak pozdě – sama?“
Ztrhaně se pousmála. „Musím chodit na noční směny do fabriky,abych vydělala dostatek peněz. Teta Jenn dostala leukémii a léky jsou hrozně drahé – a stejně jí pomůžou jen nemoc potlačit,vyléčit ji může jen operace. Hledám dárce kostní dřeně,ale zatím se nikdo nehlásí.“
Jimmy se málem šokovaně zastavil,ale pak mu došlo,že je přece Steve Scharf, a Jennifer,tu milou čtyřicetiletou paní nezná.
„Nemáš to moc lehké,co?“ zeptal se účastně.
„Ne,to tedy ne. Jenn je moje poslední živá příbuzná a jinak už mám jenom Ceris,to je moje kobylka. Naši mi ji dali jako půlroční hříbátko,hned jak se mohla dát pryč od Ceunony – to byla její matka. Nedovedu si představit svět bez nich.“
Jimmy opět zatoužil ji nějak utěšit,ale nenapadalo ho jak.
„Asi mi nevysvětlíš,proč mám ignorovat to co se dnes stalo?“ zeptala se tiše Sundance.
„Ne,mrzí mě to,ale věř že nevědomost bývá mnohem příjemnější než pravda.“
Zase pokračovali mlčky.
„Máš nějakého přítele?“ nevydržel Jimmy.
Sundance udiveně zvedla hlavu. „Ne,nikdo mě ještě ani neměl skutečně rád. Většinu chlapů zajímá jen moje tělo,“ odfrkla si znechuceně. „Povaha už je jim ukradená.“
Jimmymu se zdála,jako by nad něčím tiše zuřila. „Řekl jsem něco nevhod?“
„Ani ne,jen jsi mi tím připomněl mého exšéfa.“ Tu větu skoro zasyčela.
„Exšéfa?“
Sundance se rozmýšlela,co všechno mu má prozradit. Nakonec řekla: „Dovoloval si na mě,šmaták. Vrazila jsem mu a dala výpověď.“ Najednou se jí z očí vyvalily slzy. Zlostně si je utřela.
„Sundance? Co se děje?“ptal se Jimmy poplašeně. Nechtěl ji rozplakat.
„Nic… teda vlastně… nebudu mít dost peněz!“ zakvílela a posmrkávala. Už toho na ni bylo moc.
Jimmy dostal geniální nápad. „Dej mi adresu fabriky,popiš mi jak tvůj bývalý šéf vypadá a zítra můžeš znovu nastoupit.“
Udiveně si otřela oči kapesníkem a udělal o co ji požádal.
Za slabou půlhodinku dorazili k domu,kde Sundance bydlela.
„Hrozně moc ti děkuju,Ji- Steve. Bez tebe bych už byla mrtvá.“
„Není zač,udělal jsem to rád,“ usmál se na ni.
Odemkla domovní dveře a chystala se vejít dovnitř,ale na prahu se otočila. „Uvidím tě ještě někdy?“
Usměv mu z tváře zmizel. Tak rád by se s ní vídal,ale je upír,ohrožoval by ji každou sekundu kdy by byl s ní.
„Asi ne.Rád jsem tě poznal,Sundance.“
Než stačila cokoliv říct,zmizel.
Sundance smutně vylezla po schodech – výtah zase nejel – do druhého patra a odemkla dveře. Zaposlouchala se a málem dostala infarkt. Byt byl tichý. Nikde se neozývalo oddechování tety Jenn. Vrazila do jejího pokoje – postel byla rozestlaná,ale Jennifer nikde. Sundance zděšeně popadla bundu,kterou si před necelou minutou pověsila na věšák a rozběhla se k sousedům. Zvonila na doktora Meltona; občas jí pomáhal,když bylo Jenn hodně špatně.
Konečně se otevřely dveře. „Doktore! Kde je Jenn?“ Pak Sundance ještě dodala: „Promiňte že vás vyrušuji ze spánku.“
„To je v pořádku,Jennifer mě prosila,abych ti dal vědět,jak se vrátíš z práce,ale usnul jsem,“ zívl rozespale. „Odpoledně se jí udělalo špatně,zazvonila na mě a potom se zhroutila. Odvezl jsem ji do nemocnice,tam kde bývá vždycky…“
To Sundance stačilo. „Díky!“zařvala ještě a už se řítila po schodech dolů. Nemocnice byla díkybohu pár bloků,takže tam celá udýchaná doběhla za pár minut. Vyběhla do třetího patra – už věděla,kam má jít,tohle se nestalo poprvé – a vtrhla na sesternu. „Kde je –“
„Slečno Glitteringová,čekali jsme vás!“ přerušila Sundance vrchní sestra,Tracy Foxová. Už znala Sundance a její tetu pár let a byla stále udivená obětavostí,s jakou se Sundance o Jennifer starala. „Teta je v pořádku,už ji dokonce odpojili od přístrojů,byla to jen chvilková nevolnost.“
Najednou sem vběhl i nadšený doktor Belinger,který se pokoušel Jennifer léčit od začátku její nemoci. „Sundance!Tak rád vás vidím!Neuvěříte,co se stalo!“
„No??“vyjekla Sundance nedočkavě.
„Ozval se nám dárce!“
